Před časem jsme na těchto stránkách informovali o připravované konferenci věnované mezináboženskému dialogu. Nyní bych jako jeden z účastníků rád podal stručnou zprávu o jejím průběhu. Více se případní zájemci budou moci dočíst ve sborníku přednesených příspěvků, který by měl vyjít do konce tohoto roku.
Konference nesla název „Mezináboženský dialog dnes (se zřetelem k tzv. abrahámovským náboženstvím)“. Konala se 25.-26. října 2007 v prostorách Husitské teologické fakulty UK v Praze. Ve spolupráci s uvedenou fakultou ji pořádal tým řešitelů grantového projektu „Přínos W. C. Smithe pro teorii a praxi dialogu monoteistických náboženství v ČR“, řešeného v rámci činnosti Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů.
Kanaďan Wilfred Cantwell Smith (1916-2000) byl jedním z velkých religionistů 20. století, autorem, kladoucím důraz na to, že věda o náboženství musí přijmout spoluodpovědnost za hledání dorozumění mezi jednotlivými nábožensko-kulturními okruhy dnešního světa.
Na reflexi jeho přínosu pro mezináboženský dialog (zejména pro dialog mezi Židy, křesťany a muslimy) byl v rámci konference zaměřen zejména tzv. akademický blok ve čtvrtek 25. října dopoledne, v jehož rámci vystoupili se svými příspěvky Ivan Štampach, Pavel Hošek, Karel Floss a Zdeněk Vojtíšek.
Představený přístup W. C. Smithe k dialogu souvisí mj. s jeho rozlišováním dvojího rozměru víry - víry jako existenciální záležitosti (anglicky „faith“) a víry ve smyslu nauk daného náboženství (anglicky „beliefs“). Pro kvalitu mezináboženského dialogu je podstatné, že jej nevedou ani tak „náboženství“, jako spíš „náboženské osoby“. Proto se nemusí vyčerpávat neplodnými diskusemi o rozdílech mezi naukami jednotlivých náboženství, ale může směřovat k setkání lidských bytostí, jejichž životy jsou neseny vírou (faith) a které mohou v dialogu poznávat, že je duchovní život nerozděluje, ale spojuje.
Odpolední program 25. října začal blokem zkušeností z ciziny. Vystoupily v něm tři osobnosti žijící v současné době v České republice - americký rabín Ron Hoffberg, libyjský muslim Mohamad Iwhida Ahmed a palestinská křesťanska Christine Hazbounová. S mezináboženským dialogem byl nejtěsněji spjat příspěvek rabína Hoffberga, který se podělil o své zkušenosti s dlouholetou účastí v Radě duchovních v New Jersey, která vytvářela prostor pro vzájemné poznávání a spolupráci nejen představitelů jednotlivých náboženství, ale i celých náboženských komunit. Rád bych vyjádřil naději, že se rabimu Hoffbergovi, který dnes působí jako duchovní konzervativní židovské komunity v Praze, podaří přispět k rozvinutí podobných aktivit i v České republice.
V podvečer 25. října program konference pokračoval přednáškou Tomáše Halíka „K filosofickým a teologickým předpokladům mezináboženského dialogu“, na kterou pak navázala panelová diskuse. Té se zúčastnili zástupci židovství (Ron Hoffberg a Sylvie Wittmannová), křesťanství (Tomáš Halík a Milan Balabán) a islámu (Muneeb Hassan a Vladimír Sáňka). Ukázalo se v ní, že všichni zúčastnění představitelé tří abrahamovských náboženství pokládají dialog za dobrý a důležitý, do jisté míry v něm však kladou důraz na různé věci.
Čtvrteční program byl ukončen tiskovou konferencí s účastníky panelu a koncertem Ireny a Vojtěcha Havlových.
V pátek dopoledne konference pokračovala druhým akademickým blokem, ve kterém zazněly příspěvky Víta Machálka, Miloše Mrázka, Martina Klapetka a Martina Dojčára.
Zvláštní zmínku bych zde chtěl věnovat příspěvku Martina Dojčára (doktoranda trnavské univerzity), který byl zaměřen na jednu z nejpozoruhodnějších forem mezináboženského dialogu - na dialog jako výměnu duchovních zkušeností. Autor srovnával zkušenost katolické spirituality (na příkladě středověkého mystického spisu Oblak nevědění) a spirituality indické védánty (na příkladě Maharsiho advaity) a dospěl k závěru, že obě tak různé tradice trvají na tom, že kontemplace vede k trasncendentnímu způsobu bytí, překračujícímu všechny běžné zkušenosti - a že není možná bez milosti.
Konference byla zakončena tzv. studentským blokem, ve kterém se Kateřina Vodičková ještě jednou vrátila k tématu W. C. Smith a mezináboženský dialog a evangelický farář Josef Bartošek pohovořil o svých jedinečných zkušenostech s dialogem z britského Glasgow. V tomto bloku bylo kromě jiného řečeno, že tím, co má věřící abrahamovských náboženství spojovat, je LÁSKA k Bohu a k bližnímu.
Konference nesla název „Mezináboženský dialog dnes (se zřetelem k tzv. abrahámovským náboženstvím)“. Konala se 25.-26. října 2007 v prostorách Husitské teologické fakulty UK v Praze. Ve spolupráci s uvedenou fakultou ji pořádal tým řešitelů grantového projektu „Přínos W. C. Smithe pro teorii a praxi dialogu monoteistických náboženství v ČR“, řešeného v rámci činnosti Společnosti pro studium sekt a nových náboženských směrů.
Kanaďan Wilfred Cantwell Smith (1916-2000) byl jedním z velkých religionistů 20. století, autorem, kladoucím důraz na to, že věda o náboženství musí přijmout spoluodpovědnost za hledání dorozumění mezi jednotlivými nábožensko-kulturními okruhy dnešního světa.
Na reflexi jeho přínosu pro mezináboženský dialog (zejména pro dialog mezi Židy, křesťany a muslimy) byl v rámci konference zaměřen zejména tzv. akademický blok ve čtvrtek 25. října dopoledne, v jehož rámci vystoupili se svými příspěvky Ivan Štampach, Pavel Hošek, Karel Floss a Zdeněk Vojtíšek.
Představený přístup W. C. Smithe k dialogu souvisí mj. s jeho rozlišováním dvojího rozměru víry - víry jako existenciální záležitosti (anglicky „faith“) a víry ve smyslu nauk daného náboženství (anglicky „beliefs“). Pro kvalitu mezináboženského dialogu je podstatné, že jej nevedou ani tak „náboženství“, jako spíš „náboženské osoby“. Proto se nemusí vyčerpávat neplodnými diskusemi o rozdílech mezi naukami jednotlivých náboženství, ale může směřovat k setkání lidských bytostí, jejichž životy jsou neseny vírou (faith) a které mohou v dialogu poznávat, že je duchovní život nerozděluje, ale spojuje.
Odpolední program 25. října začal blokem zkušeností z ciziny. Vystoupily v něm tři osobnosti žijící v současné době v České republice - americký rabín Ron Hoffberg, libyjský muslim Mohamad Iwhida Ahmed a palestinská křesťanska Christine Hazbounová. S mezináboženským dialogem byl nejtěsněji spjat příspěvek rabína Hoffberga, který se podělil o své zkušenosti s dlouholetou účastí v Radě duchovních v New Jersey, která vytvářela prostor pro vzájemné poznávání a spolupráci nejen představitelů jednotlivých náboženství, ale i celých náboženských komunit. Rád bych vyjádřil naději, že se rabimu Hoffbergovi, který dnes působí jako duchovní konzervativní židovské komunity v Praze, podaří přispět k rozvinutí podobných aktivit i v České republice.
V podvečer 25. října program konference pokračoval přednáškou Tomáše Halíka „K filosofickým a teologickým předpokladům mezináboženského dialogu“, na kterou pak navázala panelová diskuse. Té se zúčastnili zástupci židovství (Ron Hoffberg a Sylvie Wittmannová), křesťanství (Tomáš Halík a Milan Balabán) a islámu (Muneeb Hassan a Vladimír Sáňka). Ukázalo se v ní, že všichni zúčastnění představitelé tří abrahamovských náboženství pokládají dialog za dobrý a důležitý, do jisté míry v něm však kladou důraz na různé věci.
Čtvrteční program byl ukončen tiskovou konferencí s účastníky panelu a koncertem Ireny a Vojtěcha Havlových.
V pátek dopoledne konference pokračovala druhým akademickým blokem, ve kterém zazněly příspěvky Víta Machálka, Miloše Mrázka, Martina Klapetka a Martina Dojčára.
Zvláštní zmínku bych zde chtěl věnovat příspěvku Martina Dojčára (doktoranda trnavské univerzity), který byl zaměřen na jednu z nejpozoruhodnějších forem mezináboženského dialogu - na dialog jako výměnu duchovních zkušeností. Autor srovnával zkušenost katolické spirituality (na příkladě středověkého mystického spisu Oblak nevědění) a spirituality indické védánty (na příkladě Maharsiho advaity) a dospěl k závěru, že obě tak různé tradice trvají na tom, že kontemplace vede k trasncendentnímu způsobu bytí, překračujícímu všechny běžné zkušenosti - a že není možná bez milosti.
Konference byla zakončena tzv. studentským blokem, ve kterém se Kateřina Vodičková ještě jednou vrátila k tématu W. C. Smith a mezináboženský dialog a evangelický farář Josef Bartošek pohovořil o svých jedinečných zkušenostech s dialogem z britského Glasgow. V tomto bloku bylo kromě jiného řečeno, že tím, co má věřící abrahamovských náboženství spojovat, je LÁSKA k Bohu a k bližnímu.
Žádné komentáře:
Okomentovat