Dovolte, abych se Vám představil jako jeden ze spoluautorů této stránky. Jmenuji se Vít Machálek, ale přátelé mi říkají Dr. Hippo.
Celý život žiji v Brně, kde jsem se narodil v roce 1969. Poslední dobou ale pendluji mezi Brnem a Pardubicemi, kde působím jako odborný asistent katedry religionistiky a filosofie na filosofické fakultě tamější university (viz www.upce.cz). Kromě toho učím církevní dějiny na Biskupském gymnáziu v Brně a v malé míře působím i na své „almě mater“, Filosofické fakultě Masarykovy university, kde jsem kdysi vystudoval historii. V současné době dálkově studuji v doktorském studiu religionistiku na Evangelické teologické fakultě University Karlovy, kde píši doktorskou práci o postojích křesťanů k islámu.
O své četné zkušenosti s křesťansko-muslimským a obecně mezináboženským dialogem, kterému se věnuji už více než dvanáct let, bych se s Vámi chtěl na těchto stránkách příležitostně sdílet.
Pocházím z nenáboženské rodiny a až v letech studentských jsem roku 1991 konvertoval a o rok později přijal křest v katolické církvi. Později jsem též absolvoval katechetický kurs a získal oprávnění k výuce římskokatolického náboženství.
Věřím, že s Bohem se můžeme setkávat nejrůznějšími způsoby, především však prostřednictvím druhých lidí. Nejsnadnější je pro mne vidět Krista v očích milovaného člověka.
Poznávám Ho i prostřednictvím knih.
Knihu snad nejdůležitější hned po Bibli pro mne představuje Citadela od Antoina de Saint-Exupéryho, v níž nalézám hluboké a inspirující myšlenky k tématům pro mne nejpodstatnějším – včetně tématu dialogu s jinak věřícími:
„Není radno polemizovat. Nikam to totiž nevede. Budeš-li polemizovat s lidmi, kteří se mýlí a ve jménu své vlastní jistoty odmítají tvou pravdu, potom zas ty ve jménu své vlastní jistoty odmítneš pravdu jejich. Přijmi je. Vezmi je za ruku a veď. Řekni jim: 'Máte pravdu, ale přesto na onu horu vystupme', a nastolíš ve světě řád a oni volně vydechnou v prostoru, který dobyli.“
Celý život žiji v Brně, kde jsem se narodil v roce 1969. Poslední dobou ale pendluji mezi Brnem a Pardubicemi, kde působím jako odborný asistent katedry religionistiky a filosofie na filosofické fakultě tamější university (viz www.upce.cz). Kromě toho učím církevní dějiny na Biskupském gymnáziu v Brně a v malé míře působím i na své „almě mater“, Filosofické fakultě Masarykovy university, kde jsem kdysi vystudoval historii. V současné době dálkově studuji v doktorském studiu religionistiku na Evangelické teologické fakultě University Karlovy, kde píši doktorskou práci o postojích křesťanů k islámu.
O své četné zkušenosti s křesťansko-muslimským a obecně mezináboženským dialogem, kterému se věnuji už více než dvanáct let, bych se s Vámi chtěl na těchto stránkách příležitostně sdílet.
Pocházím z nenáboženské rodiny a až v letech studentských jsem roku 1991 konvertoval a o rok později přijal křest v katolické církvi. Později jsem též absolvoval katechetický kurs a získal oprávnění k výuce římskokatolického náboženství.
Věřím, že s Bohem se můžeme setkávat nejrůznějšími způsoby, především však prostřednictvím druhých lidí. Nejsnadnější je pro mne vidět Krista v očích milovaného člověka.
Poznávám Ho i prostřednictvím knih.
Knihu snad nejdůležitější hned po Bibli pro mne představuje Citadela od Antoina de Saint-Exupéryho, v níž nalézám hluboké a inspirující myšlenky k tématům pro mne nejpodstatnějším – včetně tématu dialogu s jinak věřícími:
„Není radno polemizovat. Nikam to totiž nevede. Budeš-li polemizovat s lidmi, kteří se mýlí a ve jménu své vlastní jistoty odmítají tvou pravdu, potom zas ty ve jménu své vlastní jistoty odmítneš pravdu jejich. Přijmi je. Vezmi je za ruku a veď. Řekni jim: 'Máte pravdu, ale přesto na onu horu vystupme', a nastolíš ve světě řád a oni volně vydechnou v prostoru, který dobyli.“
Krásné myšlenky. Mě ale seřezala v Boskovicích paní katechetka za jednoduchý dotaz, který mi podstrčil zarylý ateista, můj děda z Brna. Dotázal jsem se, s kým měl děti Ábel, když Adam a Eva byli první lídé. Že by incest? To jsem asi neměl, že?
OdpovědětVymazat