O tragické situaci v Barmě, kde brutální vojenská diktatura násilně potlačuje opozici představovanou mj. buddhistickými mnichy, se v našem tisku v poslední době psalo poměrně dost. Z běžných úhlů pohledu vybočuje článek Petra Podaného “Kareni, zapomenutí bojovníci: Půl století odporu proti barmské vládě svět téměř ignoruje”, který vyšel v časopise Týden (31. 12. 2007, XIV/53, s. 48-50).
Reportáž z barmsko-thajského pohraničí popisuje život odbojného národa Karenů, jehož Karenská národně-osvobozenecká armáda (KNLA) dlouhodobě vzdoruje jednotkám barmské vojenské vlády. Kareni podle ní za druhé světové války bojovali na straně Angličanů proti Japoncům, a jako “koloboranti” s britskými okupanty jsou od té doby v Barmě pronásledováni a masakrováni. Druhou stranu mince představuje jejich vojenský odpor proti ústřední vládě. Kareni jsou z větší části křesťany a z menší části buddhisty a jak už to bývá, náboženství zde hraje dvojí roli: roli duchovní síly, která lidem pomáhá přežívat tragickou situaci, i roli rukojmího ve velké politické hře.
“V místech, kde se řeka Salvin po desítkách kilometrů, kdy tvořila barmsko-thajskou hranici, odklání do barmského vnitrozemí, probleskuje na homolovitém kopci malá pagoda. 'Ještě loni tam stála socha Buddhy. Nedávno ji někdo zničil,' ukazuje ze svahu na protějším břehu ředitel místní základní školy Kukiat Phanapongpri /.../ Každý tu ví, že rozbití Buddhy je jen jedním z mírnějších projevů tragického bratrovražedného sporu mezi Kareny navzájem. Je to vpravdě mistrovský kousek barmských generálů, kteří dokázali poštvat Kareny proti Karenům, karenské křesťany proti buddhistům. Stalo se roku 1994. Nespokojení buddhisté tehdy usilovali o větší podíl na politické a ekonomické moci v KNU /Karenská národní unie/. Křesťané se zdráhali. Mnich U Thu Zana přesvědčil asi tisícovku buddhistických bojovníků, aby dezertovali z povstalecké KNLA a vytvořili vlastní útvary. Stalo se. Vznikla Demokratická karenská buddhistická armáda (DKBA) loajální k vládě v Rangúnu. KNLA byla na léta ochromena a současně utrpěla do té doby nejhorší vojenskou i symbolickou porážku. Přišla o velitelství na Manerplaw u řeky Salvin a tím o jediné celistvé území, které hájila v Barmě. Pro útočící vládní jednotky to byla hračka, neboť 'zrádci' z DKBA znali dokonale systém obrany Manerplaw včetně tajných stezek a minových polí. Do té doby velká strategická výhoda karenských povstalců, lepší znalost džungle než protivníkova, utrpěla vážné trhliny. Buddhističtí ozbrojenci z DKBA dodnes dělají pro své barmské pány špinavou práci, za což jsou štědře odměňováni: auty, možností pašování drog, těžebními koncesemi.”
Mají události tohoto druhu něco společného s náboženstvím? Mám pocit, že asi tak ve stejné míře, jako například válka v Bosně v devadesátých letech dvacátého století. O té katolický biskup v bosenské Banja Luce Franjo Komarica říká: „Byla to válka ateistů pod náboženskými prapory."
Žádné komentáře:
Okomentovat