Zpráva o setkání představitelů židovských, křesťanských a muslimských společenství 25. října 2011

Od roku 2010 Husitská teologická fakulta Univerzity Karlovy hostí otevřenou skupinu představitelů židovských, křesťanských a muslimských společenství. První takové setkání bylo spojeno s konferencí Duchovní život ve svobodné společnosti. Dvacet let náboženské svobody u nás a jeho účastníci vyjádřili přání rozvíjet vztahy a diskutovat problémy i na dalších schůzkách.

Jedno tělo světa

Wang Jang-Ming (1472-1529)

    Velký člověk vnímá deset tisíc věcí jako jedno tělo. Vnímá celý svět jako jednu rodinu a celou zemi jako jednoho člověka. Ty, kdo mezi jednotlivé věci světa vnášejí hranice a  rozdělování, je nutno považovat za malé lidi.
    Velký člověk je schopen nebe, zemi a deset tisíc věcí považovat za jedno tělo, ale to není výsledek nějaké rozumové úvahy, ale prostě vnímá přirozený stav světa.  Jedno tělo s nebem, zemí a všemi věcmi však nevnímá jenom velký člověk. I malý člověk vnímá podobně, ale je to on sám kdo své vlastní srdce zmenšuje. Když vidí dítě které už už padá do studny, neubrání se strachu a soucitu.

Umlaufoviny, Umlauf a Martini

Následujícím citátem bych rád přilákal vaši pozornost na pozoruhodný projekt Umlaufovin. Naleznete je zde: http://www.umlaufoviny.com.

Zde pak cituji konkrétní článek, který cituje kardinála Carlo Maria Martiniho:

 "Neznám lepší způsob, jak ochránit tuto Boží velikost, než neustále se vracet k Bibli. Biblická formace je důležitá, abychom se naučili otevřeně myslet. A to je dnes nutnost, pokud máme rozhodnout, kterým směrem má jít dnešní společnost. Jinak hrozí nebezpečí, že zůstaneme v područí momentální módy a ideologických tendencí. Stejně tak je biblická formace důležitá pro pokrok v mezináboženském dialogu. Věřící nepotřebují někoho, kdo by v nich vyvolával špatné svědomí, naopak, potřebují být vedeni tak, aby měli citlivé svědomí. A potřebují být neustále stimulováni k myšlení, uvažování. Bůh překračuje hranice, které vystavíme. V životě je potřebujeme, ale nesmíme si je splést s Bohem, jehož srdce je stále širší. Bůh se nenechá ochočit. S touto perspektivou můžeme svobodněji přijmout člověka jiné víry a také nevěřící."

Zde dává kardinál Martini praktickou radu mladým: "Nech se pozvat na modlitbu svým přítelem jiné víry a někdy ho vezmi s sebou na mši. Jestliže chceš vstoupit do jiného náboženského světa, potřebuješ přítele, který tě doprovodí. Nevzdálí tě to od křesťanství, naopak, tvá křesťanská identita se prohloubí. Neměj strach z cizince. Když takto budeme jednat, budeme více milovat Církev: budeš šťastný, že jsi katolík a stejně tak budeš šťastný, že někdo další je evangelík nebo muslim. Různé náboženské rodiny jsou tu proto, aby lidem usnadnily nalézt vlast v Bohu."

Celý článek naleznete zde: http://umlaufoviny.com/www/res_publica/Redakcni_system/index.php?clanek=831


 Článek sám a diskuse pod ním bohatě ilustruje současné trendy v katolické církvi, jak je ostatně reflektuji i z osobních rozhovorů. Ty se pak týkají pochopitelně nejen katolíků, a proto je to pro mne téma mimořádně důležité.