Trojice - křesťanský kóan?

Vložil hippo, 21. Květen 2008 - 7:57

Nedávno jsem pracovně (jako oponent) četl jednu bakalářskou práci o duchovním životě českých muslimů. Její přílohu představovaly dotazníky, obsahující mimo jiné otázku "Proč jste se stal/a muslimem/muslimkou?". U celé řady respondentů bylo součástí odpovědi na tuto otázku vysvětlení, proč se nestali či nemohli stát křesťany. Typické vyjádření znělo takto:  "V křesťanství jsem postrádal jakousi logiku... Nerozuměl jsem významu svaté trojice v křesťanství. Tato teorie naprosto odporuje jedinečnosti boží. Pro mě a jiné muslimy existuje pouze jeden Bůh." (1)

"Pouze jeden Bůh" existuje samozřejmě nejen pro muslimy, ale právě tak i pro křesťany (a všechny ostatní monoteisty). Co jiného už by mohlo křesťany a muslimy spojovat, když ne vyznávání jediného Boha?! Je to "Bůh vždy větší" (arabsky v islámské tradici "Alláhu akbar", latinsky v křesťanské tradici "Deus semper maior"), tj. nekonečně přesahující možnosti lidského myšlení.

Přesto je dialog na toto téma velmi obtížný, a to právě (z muslimského pohledu) "vinou" křesťanské víry v Boží trojjedinost. V tomto příspěvku se však nechci snažit o vysvětlení, že tato "teorie" neodporuje jedinosti Boží. Spíše bych rád obrátil pozornost od uvažování v pojmech "teorie", "logika", "racionálnost" apod. k oblasti duchovního života a náboženské zkušenosti, která přesahuje nejen tyto pojmy, ale i svět pojmů vůbec.

Východní církevní otcové 4. století, jako například Řehoř Naziánský, mluvili o tom, že "Trojice je smysluplná pouze jakožto mystická či duchovní zkušenost. Musí být prožita, a nikoli promyšlena, protože Bůh sahá daleko za lidské pojmy. Není to logická ani intelektuální formulace, ale imaginativní paradigma, které uvádí rozum ve zmatek... V jednom ze svých kázání Řehoř z Nazianzu objasňuje, že právě nepochopitelnost dogmatu o Trojici nás přivádí k absolutnímu mystériu Boha." (2)

Také dnešní papež kdysi trojiční nauku charakterizoval jako "šifru pro nerozřešitelnost tajemství Boha", které nelze spoutat do nám pochopitelných pojmů. Nauka o Nejsvětější Trojici je podle Josepha Ratzingera "hraniční výpovědí, gestem, které ukazuje na nepojmenovatelné". (3)

K napsání tohoto příspěvku mě podnítilo kázání, které jsem slyšel o slavnosti Nejsvětější Trojice, jež letos v katolickém kalendáriu připadla na 18. května. Kazatel v chrámu Nejsvětější Trojice v Brně - Králově Poli mluvil mj. o tom, že dogma o Trojici připomíná buddhistický kóan...

Měl při tom zřejmě na mysli chápání kóanů jako "hádanek", které nemají logické řešení, protože jejich smyslem je právě prolomit hranice logického myšlení, resp. myšlení vůbec. Otázka, jak může být jediný Bůh zároveň Trojicí, je takovouto "hádankou", která je lidským rozumem neřešitelná a jejíž "řešení" zná pouze Bůh sám.

Mnozí teologové by byli možná rádi, kdyby Bible obsahovala jasné, přehledné a racionálně uchopitelné učení o Bohu, zodpovídající všechny dogmatické otázky. Tak tomu ovšem není. Ježíšovy výroky o vztahu mezi Ním a Otcem jakož i jiné Kristovy výroky obsažené v Novém zákoně odkazují do jiné roviny než je rovina lidské logiky. Jejich smyslem není uspokojit zvídavost tazatelů, kteří Ježíšovi kladli otázky, ale přimět tyto tazatele, aby ztišili svou mysl před Tajemstvím, které přesahuje oblast lidského intelektu.

Pozoruhodnou reflexi této skutečnosti nabízí (kromě řady jiných autorů) například Rev. Myo Denis Lahey, americký učitel zenu, jehož duchovní formace zahrnovala jak buddhismus, tak i křesťanství. Tento autor píše například o tom, že když se křesťan klaní jedinému Bohu v modlitbě Gloria ("Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku, nyní i vždycky a na věky věků"), toto jeho klanění představuje naprostou "kapitulaci" před Bohem a odevzdání vlastních problémů a břemen do neznámé, tajemné temnoty víry. Podobným způsobem se podle Laheyho tomuto Neznámému otevírá buddhista, když se při vzpřímeném sezení (zazenu) v klidu a tichu, tváří v tvář tajemnému životu, který je nám dáván v jednom tepu srdce za druhým a v jednom nadechnutí za druhým, úplně vzdává všech svých úmyslů, plánů, fantazií a představ. (4)

Poznámky:

(1) Klechová, Libuše. Význam Koránu a sunny v životě muslima v české muslimské obci. Bakalářská práce. Filosofická fakulta Univerzity Pardubice, 2008, s. 76.

(2) Armstrongová, Karen. Dějiny Boha. Praha: Argo, 1996, s. 147-148.

(3) Ratzinger, Joseph. Úvod do křesťanství. Brno: Petrov, 1991, s. 106.

(4) Viz Lahey, Myo Denis. „Is There Anybody There?“. Religion East & West: Journal of the Institute for World Religions, Issue 7, October 2007, s. 47-48.