Charta evropských muslimů

Vložil hippo, 7. Červenec 2009 - 8:35

Ve dnech 2.-3. července 2009 jsem se účastnil mimořádně zajímavého bloku přednášek a diskusí  o náboženství a sekularismu v rámci XIX. Letní filosofické školy na Sázavě. Po návratu domů jsem ve schránce našel nejnovější číslo časopisu českých muslimů Hlas (č. 8-12/2008!). Škoda... Kdybych je měl k dispozici  o pár dní dřív, určitě bych se v sázavských diskusích zmínil o dokumentu Charta evropských muslimů, který byl v tomto čísle Hlasu publikován. Tento text totiž vnímám jako projev pozoruhodně velké vstřícnosti podstatné části evropských muslimů vůči „sekulárně“ fungující západní společnosti.
Na úvod bych rád ocitoval ze sylabu přednášky doc. Pavla Hoška Sekularizace v rozhovoru teologie a sociologie, pronesené na zmíněné Letní škole. V jeho úvodní části je řeč o tom, že zatímco v tradičních společnostech jsou všechny dílčí oblasti (politika, právo, školství, věda atd.) zastřešeny náboženským rámcem a celá společnost je pod „posvátným baldachýnem“, v Evropě „došlo postupně k emancipaci těchto dílčích subystémů a k jejich úplné autonomii, bez nutného odkazu k náboženství a bez potřeby nábožensky založené legitimity (srovnej proti tomu např. islámské země).“

K tématům, o kterých se v Sázavě diskutovalo, patřila i v uvedeném citátu naznačená otázka, nakolik je sekularizace spojená s křesťanstvím a jím historicky utvářenou západní kulturou (a tedy cizí jiným náboženstvím a kulturám). Z Charty evropských muslimů, kterou v dalším textu  představím, se nicméně zdá, že rozumní evropští muslimové nemají s rozumným sekularismem o nic větší problém než většina křesťanů. Dobré soužití v pluralitní společnosti neohrožuje žádné náboženství, ale pouze fanatismus, který je zato nebezpečný v jakékoliv podobě, ať už se jedná o fanatismus náboženský anebo sekulární (viz na těchto stránkách nedávno avizovaná přednáška Tomáše Halíka).
Charta evropských muslimů vznikala od roku 2000, kdy Federace islámských organizací v Evropě začala připravovat dokument, který by položil základy pro integraci muslimů do západní společnosti v občanském kontextu. Pracovní verze charty byla předložena představitelům mnoha evropských islámských institucí na semináři konaném v Bruselu v lednu 2002. Poté bylo osloveno maximální množství muslimských organizací s cílem získat jejich připomínky a náměty a po zapracování změn byla připravena konečná verze, podepsaná muslimskými organizacemi z 28 evropských států.
V jejím úvodu se říká, že „cílem této charty je definovat některé zásady v souladu s pojetím islámu běžným v evropském kontextu a dále položit základy další přínosné spolupráci ve společnosti.“ Je zde také řeč o potřebě sblížení muslimů se Západem prostřednictvím posilování „hodnot vzájemného porozumění, usilování o mír a blaho společnosti, umírněnosti a mezikulturního dialogu, bez jakýchkoli sklonů k radikalismu či vyloučení.“
První část charty se nazývá „Pojetí islámu“. Kromě obecného představení islámu je v ní položen důraz na vysvětlení těch jeho aspektů, které jsou v evropských diskusích mnohdy předmětem kritiky. Je zde např. řečeno, že islám „ctí lidské bytosti“ bez rozdílu pohlaví a „vyzývá ke spravedlnosti v postavení mužů a žen v rámci lidské důstojnosti a vzájemné úcty.“ Charta dále konstatuje, že islám „zdůrazňuje význam veškerých opatření k posílení rodiny a její ochrany před vším, co oslabuje či vytěsňuje její roli.“ Tato formulace se až nápadně shoduje s různými vyjádřeními katolických církevních dokumentů a vytyčuje tak jedno z důležitých témat pro mezináboženský dialog.
Další důležitý okruh námětů pro tento dialog nepochybně představuje hledání správného pojetí svobody a lidských práv. Charta evropských muslimů uvádí, že „islám ctí lidská práva a vyzývá k rovnosti mezi všemi lidskými bytostmi, odmítá veškeré formy rasové diskriminace a vyzývá ke svobodě. Odsuzuje donucování v náboženství a uznává jednotlivcovu svobodu svědomí. Avšak islám podporuje užívání svobody v souladu s morálními hodnotami tak, aby nezasahovalo do práv ostatních.“
V následující pasáži text charty říká: „Islám vyzývá ke vzájemnému poznávání, dialogu a spolupráci mezi lidmi i národy jako cestě k posílení stability a záruce míru ve světě. Výraz džihád vyskytující se v islámských textech znamená vyvíjet veškeré úsilí k dobru, které začíná u sebezdokonalování a šíření pravdy a spravedlnosti mezi lidmi. Džihád chápaný jako válka se považuje za jeden z prostředků, jež má k dispozici každý svrchovaný stát, pokud se potřebuje bránit proti napadení. Učení islámu se v tomto ohledu shoduje s mezinárodním právem.“
Charta evropských muslimů obsahuje také výslovné přihlášení se k principům demokracie: „S využitím porady (šúrá) a s ohledem k lidským zkušenostem ve sféře politické, zákonodárné a ústavní, islám potvrzuje demokratické zásady založené na pluralismu, svobodě výběru politických institucí a pokojného střídání u moci.“
Dalším tématem důležitým i pro mezináboženský dialog je ekologie. O té se v chartě praví: „Islám vybízí lidské bytosti k využívání přírody zodpovědným způsobem. To vyžaduje zachování životního prostředí a jeho ochranu před všemi druhy znečištění a poškozování a rovněž před vším, co může narušit křehkou přírodní rovnováhu. Stejně tak vyžaduje ochranu přírodních zdrojů a zakazuje kruté zacházení se zvířaty, přehnanou spotřebu a plýtvání.“
Neméně zajímavá je druhá část charty, nazvaná „Muslimská přítomnost ve společnosti“. Tato část obsahuje již zmíněné přihlášení se k rozumnému sekularismu. „Evropští muslimové se hlásí k principu neutrality státu v náboženských záležitostech“, za jehož součást považují respektování práva náboženských uskupení svobodně projevovat své přesvědčení, vyznávat s příslušnou vírou spojené hodnoty, vykonávat náboženské obřady a zachovávat v každodenním životě normy vlastního náboženství, to vše při respektování příslušných zákonů a státních úřadů a „v souladu s evropskou i mezinárodní úmluvou o lidských právech a mezinárodními smlouvami.“ Charta volá po „pozitivní integraci“ muslimů do západní společnosti „na základě harmonické rovnováhy mezi zachováním muslimské identity a plněním občanských povinností.“
Dokument výslovně přijímá a podporuje myšlenku multikulturalismu: „Evropští muslimové zdůrazňují, že uznávají pluralitu a náboženskou i filozofickou různorodost multikulturních společností, v nichž žijí. Jsou přesvědčeni, že islám uznává různost a rozdíly mezi lidmi, a že touto multikulturní realitou není nijak znepokojen. Islám naopak členy společnosti vyzývá, aby své odlišnosti oceňovali a vzájemně se jimi obohacovali.“
V posledních odstavcích charty je znovu zdůrazněna potřeba sbližování mezi Evropou a muslimským světem. Dokument hovoří o budování mostů mezi civilizacemi, překonávání předsudků a posilování „hodnot současné společnosti jako je spravedlnost, svoboda, bratrství, rovnost a vzájemost.“
Mezináboženského dialogu se charta dotýká proklamací, že „muslimská přítomnost v Evropě představuje klíčový prvek k navázání lepší komunikace a soužití mezi různými náboženstvími a ideologiemi, což bezpochyby usnadní cestu k celosvětovému míru.“ Příznačný je i závěrečný citát z Koránu (49,13): „Lidé, věru jsme vás stvořili z muže a ženy a učinili jsme z vás národy a kmeny, abyste se vzájemně poznali.“
Z celého textu je zřejmé, že autoři dokumentu se hlásí k „euroislámu“, tj. k evropskému islámu přijímajícímu etiku lidských práv, tolerance a plurality. Za pozornost však podle mého názoru stojí i to, že charta je zaměřena spíš na dialog muslimů s evropskými sekularisty než na mezináboženský dialog. Marně bychom v ní hledali nejen jakoukoliv zmínku o křesťanských kořenech západní civilizace, ale i zmínku o společných prvcích tří abrahamovských náboženství či společných hodnotách různých náboženství obecně. Slova jako „křesťanství“ nebo „judaismus“ se v textu vůbec neobjevují.