7. 12. 2009

Město všeobjímající hereze

Vložil hippo, 7. Prosinec 2009 - 12:47
V tomto příspěvku bych se rád ze zcela osobního úhlu pohledu zamýšlel nad otázkou, zda je existence minaretů či vůbec známek přítomnosti různých náboženství pro kulturní reliéf západních měst nebezpečná anebo naopak žádoucí.
V uplynulých týdnech zaplavily Švýcarsko „plakáty zobrazující ženu zahalenou v burce, která stojí na švýcarské vlajce z níž vyrůstají minarety. Na internetu se navíc objevila hra nazvaná Útok na minaret. Cílem bylo sestřelit co největší počet minaretů, které se postupně objevují v idylické venkovské krajině. ,Konec hry. Švýcarsko je pokryto minarety. Zvolte jejich zákaz 29. listopadu,’ objeví se na konci.“ (1) Onoho 29. listopadu pak opravdu účastníci referenda, ve kterém většina „demokraticky“ rozhodovala o právech menšiny, odhlasovali zákaz stavby minaretů ve Švýcarsku...

Tuto skutečnost přijali s radostí i mnozí Češi a Moravané. Média nyní v souvislosti se zprávami o švýcarském referendu připomínají, že i když případná výstavba nové mešity v Brně je zatím jen ve stadiu úvah, „lidovci už varují, že minaret by narušil kulturní reliéf města, kterému dominují věže katolických kostelů“. (2)
Mně jako brněnskému katolíkovi je nad takovýmito postoji stydno. Vidím v nich projevy téže mentality jako např. v postojích katolíků konce 18. století, kteří po vydání Tolerančního patentu  projevovali rozhořčení nad konáním protestantských obřadů a házeli po jejich účastnících kamení. Nebo aspoň mentality, která sice oním patentem připustila existenci evangelických modliteben, ale zároveň protestantům zakázala stavbu kostelních věží - bezpochyby také proto, aby nenarušily kulturní reliéf...
Brněnským muslimům byla stavba minaretu - bez ohledu na to, že na ni ani nepomýšleli - městskými úřady zakázána už v roce 1998. Dlouholetý představitel českých muslimů prof. Mohamed Ali Šilhavý to tehdy přirovnal právě k Tolerančnímu patentu nebo k omezením, která u nás po staletí postihovala Židy. V článku „Josef II.“ mimo jiné napsal:
„V Brně smějí /muslimové/ postavit mešitu. I tady však /podobně jako v případě Tolerančního patentu/ platí určitá omezení. Mešita nesmí mít kopuli a minaret. - Nic nového pod sluncem. - V roce 1757 bylo v Třebíči Židům nařízeno, aby snížili synagogu tak, aby nebyla vyšší než ostatní židovské domy, aby slavnostní osvětlení synagogy o svátcích neuráželo manželku tehdejšího pána třebíčského panství Marii Annu roz. kněžnu z Lichtenštejna. V případě brněnské mešity by asi kopule a minaret urážely estetické cítění obyvatelstva okolní ,krásné’ panelové zástavby.“ (3)
Loni jsem na těchto stránkách psal o vůdci Společnosti muslimských Američanů W. D. Mohammedovi. Tento stoupenec mezináboženského dialogu a americký patriot zastával názor, že mešity se ve Spojených státech či na Západě vůbec „musí stát přirozenou součástí krajiny jako synagogy a kostely“. (4)
Já osobně s tímto názorem nemám žádný problém.  Naopak, myslím si, že součástí naší krajiny by se mohly stát i další druhy chrámů, ne jen kostely, synagogy a mešity. Ve svém pokoji mám na zdi obraz nazvaný „Město všeobjímající hereze“, který jsem kdysi dostal k Vánocům. Je na něm zobrazena vánoční krajina s betlémskou hvězdou na obzoru. V této krajině se však zároveň nacházejí nejrůznější náboženské stavby: kostely různých křesťanských vyznání, synagoga, mešita, chrám Bahá’í víry, egyptská pyramida, řecký a babylónský chrám... Nechybí ani „moderní“ panelová stavba, v níž se zřejmě skrývají sakrální prostory dalších náboženství.
Autorkou tohoto obrazu je má někdejší spolužačka Jana, která před skoro dvaceti lety „mezináboženskou“ atmosféru v našem kruhu tehdejších studentů historie a archivnictví na brněnské filosofické fakultě pojmenovala právě oním konceptem „všeobjímající hereze“. Tento koncept přes svůj provokativní název naprosto nevyjadřuje nějaké odchylování se od vlastní víry směrem k synkretismu. Jde v něm „jen“ o otevřenost vůči lidem, kráčejícím po jiných duchovních cestách. O lásku k bližnímu, zahrnující i respekt k jeho víře.
Jako vyznavač „všeobjímající hereze“ mám tedy lidi jiných náboženství rád a záleží mi na tom, aby se tam, kde žijí, cítili přijímáni. Proto také vnímám s bolestí postoj švýcarských či českých islamofobů, kteří své muslimské bližní zjevně nepřijímají a dávají jim to bezohledně najevo. Krom toho si myslím, že „Město všeobjímající hereze“ je velmi krásné a už z estetických důvodů by mě ani nenapadlo chtít z něj některý z chrámů odstranit. Kroutím hlavou nad představou, že krása krajiny s věžemi křesťanských chrámů by byla zničena ve chvíli, kdy by se v ní objevily i věže minaretů. Není snad louka plná květů rozmanitých barev krásnější než louka porostlá jen jediným druhem květů?!
Závěrem bych rád ocitoval vyznání zpěváka Cata Stevense alias Yusufa Islama, se kterým se plně ztotožňuji:
„Všechny druhy růží, všechny druhy růží / všechny druhy růží rostou v mé zahradě... / Všechny druhy lidí, všechny druhy lidí / všechny druhy lidí utvářejí můj život / Všechny druhy tváří, všechny druhy tváří / všechny druhy tváří mi ukazují svou lásku / Všechny druhy svítilen, všechny druhy svítilen / všechny druhy svítilen zahánějí tmu / Ale je jen jediný Bůh, jen jediný Bůh / má své místo v mém srdci.“ (5)
Poznámky:
1) Straková, Vladimíra: „Teď minarety, příště burky“. Lidové noviny, 30. 11. 2009, roč. 22, č. 278, s. 7.
2) Veselá, Jiřina: Muslimové v Brně chtějí větší mešitu. Lidové noviny, 30. 11. 2009, roč. 22, č. 278, s. 7.
3) Šilhavý, Mohamed Ali: Josef II. Hlas (Ústředí Muslimských náboženských obcí v České republice), březen 1998, roč. 16, č. 1-3  (nestránkováno).
4) Lawrence, Bruce: O Koránu. Praha: Beta, 2007, s. 192.
5) Píseň „All Kinds of Roses“ z Yusufova alba „Roadsinger (To Warm You Through the Night)“. Eder Music BV, 2009.

2 komentáře:

  1. mikedike
    18. Prosinec 2009 - 22:12
    Když jsem poprvé přijel do Rakouska pracovat, bylo mi patnáct let. Bylo to v roce 1994. Velmi jsem se těšil na nové prostředí, lidi a kulturu. Práce ve velké restauraci byla náročná a musel jsem být k dispozici 13 - 16 hodin denně. Tvrdě jsem pracoval, abych ukázal, že si zasloužím mzdu.
    Moje němčina zněla směšně, dávali mi to najevo. Postupem času jsem jazyk zlepšil. Ne však natolik, aby nepoznali, že tam nepatřím. Situace byla o to horší, že na procházce po Linzi jsem viděl viset plakáty na výkladních skříní s nápisy: "Češi nekraďte". Dokonce tam visely v češtině, aby jim rozumněli i ti, kteří neznali místní jazyk. Styděl jsem se.
    Když stojíte o to žít v cizí zemi a opravdu chcete poznat tamní kulturu, je nejlépe naučit se jazyk, ve kterém komunikuje většina. Je třeba se přizpůsobit a přispívat k tomu, aby společnost vzkvétala. Potom nezáleží na barvě kůže, příslušnosti či vyznání.
    Pokud nejsme pro muslimy jen tranzitní zemí a chtějí-li přiložit ruku k dílu, pak nezáleží na tom zda nosí šátky, malují-li si symboly islámu na zdi či si staví mešity.
    Domnívám se, že nejvíce proti mešitám jsou lidé, kteří se nedokáží přizpůsobit rychle se měnící společnosti. Žijeme v postmoderní době a člověk industriálního typu, končí.
    Je potřeba se neustále vzdělávat. Být otevřený novým věcem. Měnit myšlení. Pracovat s informacemi. A hlavně nečekat, že mi někdo něco dá. Nečekám, že se stát o mě postará. Kašlu na něj. Postárám se sám!
    A až si za své vydělané a několikrát zdaněné peníze budu chtít postavit minaret, tak ať mi do toho státní úředníci prosím nekecaj!

    Mirek Diviš

    OdpovědětVymazat
  2. hippo
    22. Prosinec 2009 - 8:54
    Shrnul bych to všechno do zlatého pravidla, společného všem náboženstvím: Co sám nerad máš, nečiň druhému! Předpokládám, že čeští islamobijci by se při zkušenostech, které popisujete, pohoršovali nad netolerancí a předsudky Rakušanů a byli jimi deprimováni. Přitom ale sami chtějí, aby se muslimové u nás cítili tak, jak jste se musel Vy cítit v Rakousku...

    OdpovědětVymazat