Spojení mezi rockovou hudbou a mezináboženským dialogem může být pro mnohé překvapivé. U irských U2, patrně nejslavnější rockové skupiny posledních desetiletí, však toto spojení bezpochyby existuje. Rád bych to ukázal na dvou jejich písních - „One“ a „Love and Peace or Else“. Obě tyto písně se dají chápat jako milostné a zároveň jako mezináboženské. Vztahy mezi různými náboženstvími a zejména mezi Židy, křesťany a muslimy jsou v nich přirovnávány ke vztahům mezi mužem a ženou.
Zcela zřejmé je to u slavné písně „One“ („Jeden“ nebo „Jedno“). Její hlavní verš říká: „Jsme jedno, ale nejsme stejní.“ O muži a ženě v manželství platí, že „již nejsou dva, ale jeden“ (1), nicméně nejsou stejní. Něco podobného by se dalo říci i o věřících různých monoteistických náboženství, kteří jsou „jedno“ v tom, že všichni vyznávají jediného Boha, ale nejsou stejní.
Zcela zřejmé je to u slavné písně „One“ („Jeden“ nebo „Jedno“). Její hlavní verš říká: „Jsme jedno, ale nejsme stejní.“ O muži a ženě v manželství platí, že „již nejsou dva, ale jeden“ (1), nicméně nejsou stejní. Něco podobného by se dalo říci i o věřících různých monoteistických náboženství, kteří jsou „jedno“ v tom, že všichni vyznávají jediného Boha, ale nejsou stejní.
