U2 a mezináboženský dialog

Vložil hippo, 21. Březen 2010 - 23:50

Spojení mezi rockovou hudbou a mezináboženským dialogem může být pro mnohé překvapivé. U irských U2, patrně nejslavnější rockové skupiny posledních desetiletí, však toto spojení bezpochyby existuje. Rád bych to ukázal na dvou jejich písních - „One“ a „Love and Peace or Else“. Obě tyto písně se dají chápat jako milostné a zároveň jako mezináboženské. Vztahy mezi různými náboženstvími a zejména mezi Židy, křesťany a muslimy jsou v nich přirovnávány ke vztahům mezi mužem a ženou.
Zcela zřejmé je to u slavné písně „One“ („Jeden“ nebo „Jedno“).  Její hlavní verš říká: „Jsme jedno, ale nejsme stejní.“ O muži a ženě v manželství platí, že „již nejsou dva, ale jeden“ (1), nicméně nejsou stejní. Něco podobného by se dalo říci i o věřících různých monoteistických náboženství, kteří jsou „jedno“ v tom, že všichni vyznávají jediného Boha, ale nejsou stejní.

Frontman, zpěvák a textař skupiny U2 Bono Vox o vzniku písně „One“ říká: „Slova spadla z nebe jako dar. Dalajlama nás požádal, abychom se zúčastnili festivalu nazvaného ,Oneness’ /Jednota/. Nesmírně si dalajlamy vážím, ale tahle událost na mě trochu působila dojmem ,pojďme se všichni chytit za ruce’. Mám velkou úctu k tibetskému principu nenásilí, ale ten festival na mě nějak nezapůsobil. Poslal jsem dalajlamovi vzkaz, který zněl: ,Jsme jako jeden - ale nejsme stejní.’ /.../ ,One’ není o jednotě, je o rozdílnosti. Nevyjadřuje tu starou myšlenku hippies ,Pojďme všichni žít pohromadě’. Je to spíš punkrocková představa. Není v tom romantika. ,We are one, but we’re not the same. We get to carry each other.’ /,Jsme jedno, ale nejsme stejní. Učíme se být spolu.’/ Je to připomenutí, že nemáme na vybranou. Jsem zklamaný, když lidi vnímají refrén jako ,musíme být spolu’. Protože je to vlastně o smíření s osudem. Neznamená to: ,Pojďte, přehoupneme se společně přes zeď.’ Ať se vám to líbí nebo ne, nedostaneme se odsud jinak, než když ti nastavím ruce, aby ses mohl vyhoupnout na zeď, a ty mě potom vytáhneš nahoru. Je v tom něco velice málo romantickýho.“ (2) 

V písni je řada míst, která by se dala vztáhnout jak na manžela a manželku, kterým se soužití  moc nedaří, ale nemají na vybranou, tak i na křesťany a muslimy či Židy a Araby, o kterých platí totéž. V celém textu se střídají monology o lásce s konstatováními typu „Ubližujeme si a uděláme to zase“. Výmluvné jsou i řečnické otázky a výtky jako „Ulehčuje vám to život, když máte někoho, koho můžete obviňovat?!“ nebo „Jednáte, jako byste nikdy nepoznali lásku“. Poselství písně  spočívá ve výzvě neřešit stále, co bylo v minulosti a co už stejně není možné změnit, ale učit se být spolu. Jediné místo v písni, na kterém je řeč o Ježíši, odkazuje na odpuštění a smíření jako na něco, co stojí ve středu Kristova poselství. Bono se obou stran /jakéhokoliv/ konfliktu ptá: Budete těmi, kdo odpouštějí a přijímají odpuštění?  Vzájemné smíření a naučení se být s druhými a přijímat je v jejich odlišnosti je podle U2 něčím, co lidé vlastními silami nezvládají; může jim to však být darováno jako milost.  

Píseň „One“ je z alba „Achtung Baby“ z roku 1991. (3) O deset let později nečekaně nabyla na aktuálnosti ve spojení s událostmi 11. září 2001. Krátce po teroristických útocích v New Yorku zahájili U2 své americké turné. Na svých koncertech chtěli dát podle Bonových slov divákům příležitost vybít si svůj vztek, současně však považovali za důležité „mluvit taky o toleranci a připomínat lidem, že muslimové v Americe se nesmí házet do jednoho pytle s extremisty“. (4)  Ústředním momentem amerických koncertů po 11. září - zejména koncertu v New Yorku - byla právě píseň „One“.

Další americké turné skupiny U2 se uskutečnilo v roce 2005 po vydání alba s příznačným názvem „How to Dismantle an Atomic Bomb“, tedy „Jak zlikvidovat atomovou bombu“. (5) Bono při něm opět položil důraz na soužití mezi různými náboženstvími. 

„Obecenstvo se /.../ ocitlo uprostřed aktuálních zpráv z blízkého východu, amerických vojáků vracejících se z Iráku a lidí mučených ve jménu křesťanství, židovství a islámu. Bono si stáhl přes oči čelenku se symboly tří náboženství (půlměsícem, Davidovou hvězdou a křížem). Klečel na kolenou s rukama jakoby svázanýma za hlavou, podivoval se, jak si tři víry - které vzešly z téhož otce Abraháma - mohou navzájem dělat tak barbarské věci a vyzýval ke vzájemnému porozumění, když se objevil nápis CO-EXIST /koexistovat, žít spolu/, v němž půlměsíc nahradil C, hvězda X a kříž T.“ (6)

V písni „Love and Peace or Else“ z alba „How to Dismantle an Atomic Bomb“ Bono zpívá  o hledání lásky a míru v chaotickém světě.  Činí při tom narážky na věci, které lásce a míru stojí v cestě. „Majetek je třeba odložit, stejně jako politické závazky, dobyvačné plány a potěšení z moci, ať na osobní nebo národní úrovni. Jmění se může proměnit v žárlivou milenku, kterou člověk nepotřebuje k dosažení skutečných životních cílů - míru a lásky. Bono parafrázuje Ježíšovo učení, které varuje před službou Bohu a /současně/ penězům.“ (7) Píseň vyzývá všechny, kteří se hlásí k vyznávání jediného Boha, k mírumilovnosti a odzbrojení. Bono Vox v ní volá: „Složte zbraně / Složte své zbraně / Všechny dcery Siónu / Všichni synové Abrahámovi!“
„,Děti Abraháma a Siónu’ mohou být jedině Izraelci a Palestinci. Bona fascinuje jejich víra, která se hlásí k témuž odkazu jako jeho /křesťanská/ víra. Se Stuartem Clarkem z časopisu ,Hot Press’ mluvil o festivalu na blízkém východě na podporu tamního mírového úsilí. ,Jediné, co mě napadlo, byl Abrahámův festival, který by oslavoval tři náboženství, která prohlašují Abraháma za svého otce.’ Mluvil také o evropské budově jménem Oko Abrahámovo, kde by se konaly židovské, muslimské a křesťanské bohoslužby, aby věřící poznali ostatní náboženství, poučili se o rozdílech mezi nimi a o věcech, které mají společné.“ (8)
Závěr písně obsahuje narážku na americké vojáky v Iráku. „Tušení souvislosti Boha s příchodem lásky a míru a údajná víra prezidenta Bushe vedou Bona k tomu, že píseň končí otázkou ,kde je ta láska?’ Kde je křesťanství vzhůru nohama, které Bush předvedl bezprostředně po 11. září? Kam zmizela láska k bližnímu? Kde je ta láska?“ (9)
Proč ve vzájemných vztazích mezi vyznavači Boha Abrahámova tak často chyběla a chybí láska? Co je příčinou onoho kontrastu mezi duchovním poselstvím lásky a míru a obracením tohoto poselství vzhůru nohama v dějinách náboženství plných nesnášenlivosti, krve a násilí? Pro možnou odpověď bych sáhl tentokrát ne k Bonovi, ale k jinému velkému písničkáři dvacátého i jednadvacátého století, Bobu Dylanovi, podle kterého „všichni nevěřící a zloději lidí hovoří ve jménu náboženství“. (10)

Poznámky: 

1) Matoušovo evangelium 19:6.

2) Bono; The Edge; Adam Clayton; Larry Mullen Jr.: U2 o U2. Praha: Portál, 2007, s. 221-224.

3) U2: Achtung Baby. Island Records 1991.

4) Bono et al., U2 o U2, s. 309. 

5) U2: How to Dismantle an Atomic Bomb. Island Records 2004.

6) Steve Stockman: U2 Dál a dál. Duchovní cesta. Praha: Volvox Globator, 2006, s. 208.

7) Steve Stockman, U2 Dál a dál, s. 194.

8) Steve Stockman, U2 Dál a dál, s. 194.

9) Steve Stockman, U2 Dál a dál, s. 194.

10) Citát je z písně "Slow Train" z Dylanova alba "Slow Train Coming" (Columbia 1979).