Rád bych vřele doporučil ke čtení a diskusi dopis bratra Johna Martina Sahadžánandy z křesťanského ášramu v jihoindickém Tamilnádu, dostupný na www.dingir.cz/misie_bez_konverze.shtml. Sám mám o jeho pojetí křesťanství a mezináboženských vztahů určité pochybnosti (zdá se mi, že ve snaze vyhnout se Scyle exklusivismu směřuje k Charybdě pluralismu), ale s jeho základní intuicí se ztotožňuji: "Měli bychom si uvědomit, že k Bohu vede jediná cesta - konverze odehrávající se hluboko v naší duši, skrze niž očistíme své já (ego) a vzdáme se ho ve prospěch Boha, takže se toto já (ego) stane Božím nástrojem. Každé náboženství nabízí unikátní způsob, jak této vnitřní konverze docílit, a ani křesťanství není proto výjimkou. Potíž je v tom, že každé náboženství může vytvářet jemné náboženské ego namísto toho, aby od něj lidi osvobozovalo." Neměl by smysl mezináboženského dialogu spočívat právě ve vzájemném pomáhání si na cestě od ideologií k víře, na cestě od náboženskoideologického posilování svého ega k osvobozování se od egocentrismu?
