V dnešních médiích mne zaujaly dvě zprávy: Články "Prorok v Brně" a "Karikatury Proroka nechaly muslimy v klidu" v Lidových novinách a "Usáma hrozí Evropě kvůli karikaturám Mohameda" na Aktuálně.cz.
V Lidových novinách svérázný redaktor Plesl projevuje rozhořčení nad tím, že se brněnská policie zabývá vyšetřováním plakátů s karikaturami Proroka, které "evidentně obhajují ústavně zaručenou svobodu slova". Toť názor sekulárně smýšlejícího publicisty.
Zcela odlišný názor katolíků a muslimů (zdůrazňuji, že shodný a společný) byl zveřejněn 28. února letošního roku na závěr výročního zasedání Papežské rady pro mezináboženský dialog v čele s kardinálem Tauranem a stálé komise univerzity Al-Azhar pro dialog mezi monoteistickými náboženstvími v čele s šejkem Muhammadem Alaamem v Káhiře. Představitelé Vatikánu a nejslavnější islámské unverzity se shodli mj. na tom, že budou "apelovat na ty, kdo jsou ve všech zemích zodpovědní za masmédia, aby svoboda projevu nebyla chápána jako záminka k napadání náboženství, víry, náboženských symbolů a vůbec všeho, co je považováno za posvátné, a aby čelili extrémismu a podporovali vzájemné přijetí a respekt vůči všem nezávisle na náboženském vyznání".
Toto stanovisko je zcela totožné s postojem papeže, který karikatury Proroka poprvé odsoudil už krátce po jejich prvním publikování v Dánsku.
V Lidových novinách svérázný redaktor Plesl projevuje rozhořčení nad tím, že se brněnská policie zabývá vyšetřováním plakátů s karikaturami Proroka, které "evidentně obhajují ústavně zaručenou svobodu slova". Toť názor sekulárně smýšlejícího publicisty.
Zcela odlišný názor katolíků a muslimů (zdůrazňuji, že shodný a společný) byl zveřejněn 28. února letošního roku na závěr výročního zasedání Papežské rady pro mezináboženský dialog v čele s kardinálem Tauranem a stálé komise univerzity Al-Azhar pro dialog mezi monoteistickými náboženstvími v čele s šejkem Muhammadem Alaamem v Káhiře. Představitelé Vatikánu a nejslavnější islámské unverzity se shodli mj. na tom, že budou "apelovat na ty, kdo jsou ve všech zemích zodpovědní za masmédia, aby svoboda projevu nebyla chápána jako záminka k napadání náboženství, víry, náboženských symbolů a vůbec všeho, co je považováno za posvátné, a aby čelili extrémismu a podporovali vzájemné přijetí a respekt vůči všem nezávisle na náboženském vyznání".
Toto stanovisko je zcela totožné s postojem papeže, který karikatury Proroka poprvé odsoudil už krátce po jejich prvním publikování v Dánsku.
V nejnovější prohlášení Usámy bin Ládina se nicméně o karikaturách praví, že jejich publikování "je součástí nového křížového tažení, v němž hraje významnou roli papež". Vskutku pozoruhodný objev netušených souvislostí...
Honza (bez ověření)
OdpovědětVymazat22. Březen 2008 - 21:54
Ahoj Hippo,
mám malý námět k diskusi o důvodech nepříliš úspěšného (opravdového) mezináboženského dialogu. O tebou popisované papežově angažovanosti a zklidňování situace v třaskavých tématech není sporu. Ale není to právě proto, že zde už hrozí nebezpečí konfliktu, zatímco jinak je Vatikán v mezináboženském dialogu spíše kontraproduktivní? Jednak to dementi, že by papež měl přijmout dalajlámu při jeho návštěvě Itálie, když už to setkání některé křesťanské zdroje avizovaly. Z politického hlediska se to samozřejmě dá odůvodnit tím, že před osudem necelých tří milionů Tibeťanů dá přednost osudu pár milionů křesťanů v Číně. Ale zanechává to hořkou pachuť. Možná to mělo jiné důvody, ale ty nebyly s dementi zveřejněny, a to je problém (samozřejmě někdo namítne, že papež se s dalajlámou vůbec setkávat nemusí a bude mít pravdu, ale potom zůstává dialog jen u slov). A pak celková tendence: katolický novinář John Ellen píše ve svém blogu ( http://ncrcafe.org/node/1663 ): "Papež a jeho rádcové se bojí toho druhu náboženského relativismu, kde je Kristus chápán jako jedna z mnoha postav přinášejících spasení, a církev jako jedna z mnoha platných cest spásy... Vigil dosahuje závěrů, které již odsoudily předchozí deklarace Vatikánu. Jedná se o... a o povznesení jiných náboženství jako platných prostředků zjevení." Pěkný den, Honza
hippo
OdpovědětVymazat26. Březen 2008 - 11:25
Ahoj Honzo, díky moc za příspěvek s námětem k diskusi. Doufám, že Vatikán není "v mezináboženském dialogu spíše kontraproduktivní" - je potřeba vidět mnohé jednoznačně pozitivní aktivity - ale je pravda, že ve srovnání s Janem Pavlem II. může pontifikát dnešního papeže působit mnohem méně jednoznačně. Naposled jsem byl na rozpacích teď o Velikonocích, když papež osobně pokřtil novináře egyptského původu, známého svými nepřátelskými postoji vůči islámu... Odřeknutí loňského setkání mezi papežem a dalajlámou mě také zarazilo, zvlášť vzhledem k naskýtajícímu se podezření, že šlo o ustoupení nátlaku ze strany Pekingu. S potěšením ale mohou konstatovat, že pasáž o Tibetu v Benediktově velikonočním poselství teď byla Čínou napadena, zatímco tibetská exilová vláda za ni papeži poděkovala...
Co se týče "celkové tendence", tak ta je stále stejná a nástup Benedikta XVI. na ní nic nezměnil. Odmítání "toho druhu náboženského relativismu, kde je Kristus chápán jako jedna z mnoha postav přinášejících spasení", mají papež a Kongregace pro nauku víry takříkajíc v popisu práce a nelze jim je podle mého soudu nijak zazlívat (čímž naprosto neříkám, že by se mi vždy líbil postoj této kongregace k jednotlivým teologům, kteří se zabývají teologií světových náboženství). Křesťanství, které by bralo Krista jen jako "jednoho z mnoha spasitelů", by už vůbec nebylo křesťanstvím. A podle mého přesvědčení není pluralistický přístup k dialogu, likvidující identitu zúčastněných náboženství, o nic méně kontraproduktivní než přístup exklusivistický, který odmítá otevřenost vůči druhým. Cožpak není potřebné spojení této otevřenosti s věrností vlastní identitě? Myslím, že právě Jan Pavel II. toho spojení ztělesnil velmi přesvědčivě.
Honza (bez ověření)
OdpovědětVymazat26. Březen 2008 - 12:34
Ahoj Hippo,
díky za názor. Máš pravdu, že papež se nakonec k Tibetu vyjádřil - bylo to však zase až ve chvíli, kdy propuká násilí. Oceňuji jeho odvahu a snahu o povzbuzení k lidskosti a dodržování lidských práv, nicméně tato událost se netýká aktivního mezináboženského dialogu, o kterém jsem psal a na který jsem se chtěl zaměřit.
Píšeš: "pluralistický přístup k dialogu, likvidující identitu zúčastněných náboženství..." Nevím, kde se tato myšlenka likvidace bere. Tím, že člověk uctívá Boha pod různými jmény a jde k němu po cestách vytyčených v esenci jeho daných písem, přece nijak neubírá legitimitě křesťanství. Bůh přislibuje spasení svým následovníkům ve všech písmech světa. Zároveň lze ve všech písmech na pár místech najít i exkluzivistické sklony, sloužící k upevnění víry začátečníků v daném náboženství. Jestliže se někdo zaměřuje na citování exkluzivistických nároků na spasení, není to mezináboženský dialog - jak by potom mohl očekávat vůbec jakýkoli dialog? Úlohu Krista jako prostředníka k Bohu Otci pro všechny křesťany nikdo nezpochybňuje. Jestliže ale někdo tvrdí, že je to jediná cesta pro všechny lidi světa, kteří však mají jiná Bohem inspirovaná písma s jinými doporučeními ale stejným cílem, potom je právě tebou popisovaná nutná "současná otevřenost a věrnost vlastní identitě" napadena. Nejen tyto tendence, ale paradoxně i jinak vítaná snaha o dialog s přístupem: "my s vámi chceme vést mezináboženský dialog, ale nevěříme v to, že by vás Bůh spasil mimo našeho prostředníka" přirozeně vyvolává nedůvěru. To bylo jen pár takových postřehů, neříkám, že to děláš ty. Vždycky je dobré se vcítit do té druhé strany. Měj se, Honza
hippo
OdpovědětVymazat27. Březen 2008 - 10:59
Jestli jsem během své více než patnáctileté zkušenosti s mezináboženským dialogem něco pochopil, tak je to především to, že se nemohu snažit měnit náboženské přesvědčení druhých tak, aby bylo pro mě přijatelnější. Musím respektovat, že pro muslima je Korán absolutním, nestvořeným Božím Slovem, které zjevuje mj. to, že Ježíš je jen jedním z proroků a nikdy nebyl ukřižován; že pro vyznavače Bahá'í víry je druhým příchodem Krista vystoupení Bahá'u'lláha; že pro višnuistu může být Ježíš maximálně jedním z mnoha avatárů... Atd. Mně jako křesťana to třeba může rozčilovat či deprimovat, ale respektuji to, protože respektuji své partnery v rozhovoru a jejich víru. Od druhých pak samozřejmě očekávám, že budou stejným způsobem respektovat křesťanskou víru v Krista jako jediného Spasitele všech lidí, jakkoliv je jejich vlastnímu náboženskému přesvědčení cizí.
Honza (bez ověření)
OdpovědětVymazat27. Březen 2008 - 11:49
Díky, to je výstižné a fandím ti. A je dobře, že jsi to vyjádřil, protože dnes se obvykle používá slova dialog, ale málokdy v tomto hlubším významu. Škoda, že tento náhled je poměrně osamělý, ale snad tvé stránky přispějí ke zlepšení. Amen.
Nechci se pouštět do rozebírání Bahá'u'lláha, neboť si nejsem vědom, že by toto jméno figurovalo v jasných odkazech monoteistických písem světa. Nicméně se nebudu bránit tomu, abych si o tom zjistil více. Pokud jde o pojetí Ježíše jako "maximálně jednoho" z více avatárů, jak píšeš, toto pojetí nemusí deprimovat ani rozčilovat, když se vezme v úvahu původní verze Véd, že avatár ("ten, kdo sestupuje") jakožto projev Boha, který se projevuje v různých formách, ale podstatou je s Bohem Otcem totožný (hořící keř, Boží syn..), přichází vždy za určitým účelem. A jestliže Ježíš ze svého původního tvrzení, že přišel jen pro dům Izraele, rozšířil svou milost i za tuto hranici a týká se všech jeho následovníků, jak dokládá příběh se samařskou ženou a mnoho dalších Ježíšových výroků i odkazů ze SZ, ostatní náboženství by to měla respektovat, protože se to zakládá na písmu, obsahujícím právě tato Bohem seslaná slova. Podobně i křesťané by snad mohli a měli respektovat ty základní pilíře učení o cestách Boží milosti a spásy v písmech světových náboženství, seslané Bohem v určité době za určitým účelem. K tomu je třeba hodně ty základy poznávat. V mezináboženském dialogu ti přeji hodně úspěchů.