Když jsme se na těchto stránkách naposledy zabývali tématem ramadánu v kontextu křesťansko-muslimských vztahů, vedlo to spíš ke kontroverzím než k dorozumění. Proto jsem skoro váhal, zda toto téma otevřít i letos. Rád bych se ale přece jen podělil o pár věcí, které mě jako křesťana o letošním ramadánu oslovily...
Bylo by určitě zbytečné, kdybych zde opakoval obecně známé informace o tom, jak se muslimové v měsíci ramadánu postí a jakými náboženskoprávními předpisy se při tom řídí. Spíše bych rád poukázal na to, že viditelným formám náboženského jednání nelze nikdy rozumět bez pochopení neviditelných skutečností, které jsou jimi vyjadřovány. V případě ramadánu nejde primárně o jeho vnější pravidla, ale o vnitřní smysl postu, spojený s rozvíjením lásky k Bohu a lásky k bližnímu.
Na začátku letošního ramadánu mi jeho smysl přiblížilo poselství Cata Stevense, zveřejněné 22. srpna 2009 na jeho facebookovém profilu. Cat Stevens, někdejší superhvězda britské popmusic, dnes používá jméno Yusuf a patří k nejznámějším anglickým muslimům. Jeho kratičké, ani ne tříminutové poselství je velice prosté a neokázalé. Yusuf v něm mluví o tom, že ramadán má být pro muslimy ještě víc než ostatní části roku dobou sdílení a soucitu, a to samozřejmě nikoliv jen s jinými muslimy. Toto sdílení a soucítění je nejlepší cestou k osvojování si bohabojnosti a smyslu pro vděčnost. Zříkání se jídla a pití by mělo být spojeno především s láskou vůči miliónům chudých po celém světě bez rozdílu původu, víry a kultury, kteří postrádají základní životní nezbytnosti a potřebují naši pomoc...
Když čtu islámské texty tohoto druhu, velice silně pociťuji skutečnost, kterou muslimští vůdcové z desítek zemí světa vyjádřili v roce 2006 v otevřeném dopise papeži a v roce 2007 ve výzvě k dialogu adresované představitelům všech křesťanských církví. Skutečnost, že "dvě největší přikázání" Ježíšova (milovat Boha celým srdcem a milovat bližního jako sebe samého) představují společný základ abrahamovských vyznání.
Závěrem bych se rád podělil ještě o jednu "ramadánskou" zkušenost ryze osobního rázu. Předevčírem jsem měl velice příjemné posezení s jedním českým muslimem. V minulosti už jsem se s ním setkal několikrát, nikdy však nebylo dost prostoru k hlubšímu vzájemnému sdílení. Minulý týden mi ale zavolal a pozval mne do čajovny - zcela v duchu ramadánu, který je pro muslimy v neposlední řadě výzvou k tomu, aby se více věnovali svým bratřím.
Bylo by určitě zbytečné, kdybych zde opakoval obecně známé informace o tom, jak se muslimové v měsíci ramadánu postí a jakými náboženskoprávními předpisy se při tom řídí. Spíše bych rád poukázal na to, že viditelným formám náboženského jednání nelze nikdy rozumět bez pochopení neviditelných skutečností, které jsou jimi vyjadřovány. V případě ramadánu nejde primárně o jeho vnější pravidla, ale o vnitřní smysl postu, spojený s rozvíjením lásky k Bohu a lásky k bližnímu.
Na začátku letošního ramadánu mi jeho smysl přiblížilo poselství Cata Stevense, zveřejněné 22. srpna 2009 na jeho facebookovém profilu. Cat Stevens, někdejší superhvězda britské popmusic, dnes používá jméno Yusuf a patří k nejznámějším anglickým muslimům. Jeho kratičké, ani ne tříminutové poselství je velice prosté a neokázalé. Yusuf v něm mluví o tom, že ramadán má být pro muslimy ještě víc než ostatní části roku dobou sdílení a soucitu, a to samozřejmě nikoliv jen s jinými muslimy. Toto sdílení a soucítění je nejlepší cestou k osvojování si bohabojnosti a smyslu pro vděčnost. Zříkání se jídla a pití by mělo být spojeno především s láskou vůči miliónům chudých po celém světě bez rozdílu původu, víry a kultury, kteří postrádají základní životní nezbytnosti a potřebují naši pomoc...
Když čtu islámské texty tohoto druhu, velice silně pociťuji skutečnost, kterou muslimští vůdcové z desítek zemí světa vyjádřili v roce 2006 v otevřeném dopise papeži a v roce 2007 ve výzvě k dialogu adresované představitelům všech křesťanských církví. Skutečnost, že "dvě největší přikázání" Ježíšova (milovat Boha celým srdcem a milovat bližního jako sebe samého) představují společný základ abrahamovských vyznání.
Závěrem bych se rád podělil ještě o jednu "ramadánskou" zkušenost ryze osobního rázu. Předevčírem jsem měl velice příjemné posezení s jedním českým muslimem. V minulosti už jsem se s ním setkal několikrát, nikdy však nebylo dost prostoru k hlubšímu vzájemnému sdílení. Minulý týden mi ale zavolal a pozval mne do čajovny - zcela v duchu ramadánu, který je pro muslimy v neposlední řadě výzvou k tomu, aby se více věnovali svým bratřím.
Ivan O. Štampach (bez ověření)
OdpovědětVymazat12. Září 2009 - 12:27
Myslím, milý kolego, že kontroverze nevadí. Jsme-li stoupenci dialogu, porozumění a sdílení, jsme nutně odpůrci izolace, lhostejnosti a konfliktů mezi náboženstvími. Nelze přece mít porozumění pro všechno. Můžeme leccos trpělivě snášet, ale nemůžeme se vším souhlasit. Stoupenci dialogu to nesou jako břemeno, že jsou proti svému naturelu nuceni diskutovat a třeba i polemizovat s odpůrci dialogu.
V pondělí jdu v Praze na pozvání muslimů na pohoštění na závěr ramadánu do hotelu Corinthia Towers a už se na setkání s muslimskými přáteli těším.
hippo
OdpovědětVymazat14. Září 2009 - 9:08
Děkuji za reakci, která mne mile překvapila. Souhlasím, že určitá míra kontroverzí nevadí a je naopak nutná. Ostatně to kontroverzní téma (křesťané modlící se během ramadánu "za obrácení muslimů") bylo na těchto stránkách jedno z mála, které vůbec vyvolalo nějakou diskusi. Možná je i ne úplně šťastná diskuse lepší než žádná... Íd Mubarak!:-)