Náboženská neautenticita jako překážka v dialogu

Vložil petr klásek, 21. Leden 2007 - 15:44

autor: Mgr. Michal Mynář

Věnuji se mezináboženskému dialogu na „nejnižší úrovní“ již několik let. Zde bych rád prezentoval některé osobní postřehy, které jsem za tu dobu získal. Ve svých setkáních jsem vypozoroval jednu zákonitost. Netroufám si ale na základě mé osobní zkušenosti prohlašovat dále popsané za nějaký univerzální princip, spíše to prosím berte jako námět k zamyšlení.

Znovu a znovu jsem konfrontován s poznáním, že k mezináboženskému dialogu jsou spíše ochotni lidé, který jsou pevně zakotveni v autonomním náboženském prožívání své víry, či životní filozofie. Pro něž je živá přítomnost toho kdo, nebo co je přesahuje, každodenní skutečností. Lidé vyznačující se srdečným (ze srdce vycházejícím, intimním) vztahem k „přesahu“. Lidé, kteří byli ochotni jít do hloubky, k vnitřní rovině svého náboženství, či životní filozofie.

Znejisťující je mezináboženský dialog spíše pro lidi, kteří jsou sami nejisti ve svém náboženském prožívání. Lidé pro něž je náboženství spíše otázkou přejatého, nikoliv přijatého a sděleného, nikoliv sdíleného. Nejistota, absence stabilizujícího prvku v autonomním náboženském prožitku uvnitř jejich víry, se pak snadno přenáší do ještě větší nejistoty ve sdílení mezináboženském.

Proto si myslím, že to, co můžeme udělat pro mezináboženský dialog, je začít u svých komunit. Podporovat své souvěrce v náboženské praxi. V cestě k hlubšímu kontaktu s vlastním náboženstvím, či naukou. Pokud budeme všichni více v kontaktu s vnitřní rovinou náboženství, či nauky, tedy s jeho esoterní podobou, nebude pro nás mezináboženský dialog tak vnitřně ohrožující a také budeme mít co sdílet.

Co jiného je totiž obsahem mezináboženského sdílení, než reflexe vlastního náboženského prožívání světa, tak jak spoluutváří smysluplný celek života člověka. Reflexe zkušeností lidí, jež se svým životem snaží komunikovat s Absolutnem.

Má zkušenost říká, že toto je rovina, na níž se můžeme sejít. Rovina, v níž můžeme radostně společně sdílet a při tom se nezpronevěřit vlastní pozici.

(autor je filozof a psychoterapeut)