3. července 2007 začal na Sázavě (okres Benešov) již sedmnáctý ročník Letní filosofické školy. V jejím rámci měl původně vystoupit i jeden z autorů těchto stránek, Petr Klásek, s přednáškou o buddhismu. Musel se však musel omluvit (z krásného důvodu, že se mu termín Letní školy překrýval s termínem, ve kterém účastnil katolických duchovních cvičení), a tak se příležitost k účasti naskytla autorovi druhému, tj. mé maličkosti. Do programu jsem přispěl přednáškou Katolická církev a mezináboženský dialog. Zde bych se však chtěl rozepsat nikoliv o této přednášce, ale spíš o Sázavě jako takové. S aktivitami, které se v tomto městě odehrávají, by totiž návštěvníci stránek o mezináboženském dialogu rozhodně měli být seznámeni.
Sázava představuje malebné místo, spojené s někdejším působením sv. Prokopa a jím založeného kláštera, který byl centrem slovanské bohoslužby. Už ve středověku tedy může být považována za místo dialogu mezi /křesťanským/ Východem a Západem. Po roce 1989 se stala sídlem nadace Prokopios, jejíž název byl později upraven na Nadace Světový étos - centrum Prokopios. Jedná se samozřejmě o českou odnož stejnojmenné světové nadace Stiftung Weltethos, šířící myšlenky známého švýcarského "dialogisty" profesora Hanse Künga. Na tomto místě musím vzdát osobní dík představiteli sázavské Nadace docentu Karlu Flossovi, jehož zásluhou vyšel již v roce 1992 český překlad Küngova stěžejního díla Světový étos Projekt. Právě tato kniha mne totiž v první polovině devadesátých let velmi ovlivnila a měla značný podíl na tom, že se od té doby ze všech svých skromných sil snažím přispívat k úsilí o mezináboženské dorozumění. Bez aktivit spojených se Sázavou tedy celá má životní cesta mohla vypadat jinak a možná by nikdy nevznikly ani tyto stránky.
Sázavská Nadace pořádá již zmíněné Letní filosofické školy, na kterých se nejrůznější lidé, od univerzitních profesorů po studenty a hledače všeho druhu, setkávají v atmosféře dialogu, sdílení zkušeností a velké otevřenosti. Za sedmnáct let jejich konání se jich zúčastnila i řada známých českých filosofů, teologů, religionistů, přírodovědců a dalších osobností (např. Milan Balabán, Pavel Floss, Tomáš Halík, Ivan Havel, Ladislav Hejdánek, Luboš Kropáček, Jan Milíč Lochman, Václav Malý, Jaroslav Krejčí, Radim Palouš, Petr Piťha, Jan Sokol, Ivan Štampach, Jakub Trojan, Josef Vavroušek, Petr Vopěnka, Zdeněk Neubauer a mnozí jiní).
Ještě reprezentativnější setkání pak představují sázavská mezinárodní sympozia, z nichž první se konalo roku 1997. Mezi jejich účastníky patřil například i Küngův spolupracovník z Tübingen prof. Greinacher, který se roku 1997 zúčastnil jak sázavského symposia, tak i Václavem Havlem svolaného Fora 2000. Greinacher na Sázavě pronesl slova, která by se jako motto hodila i na tyto stránky:
"My všichni máme úkol stavět mosty mezi Východem a Západem, mezi Severem a Jihem... My jsme povoláni k tomu, abychom vždy znovu stavěli mosty, abychom jiné chápali jako jiné a dovedli se od nich učit."
Hlavní směřnice pro vztahy s "jinými" je velmi jednoduchá: Dělej jiným jen to, co chceš, aby dělali tobě! Plakáty vyvěšené v komunisty zrušeném kostele sv. Martina, v němž se dnes konají přednášky Letní filosofické školy, stavějí všem jejich účastníkům před oči skutečnost, že toto "zlaté pravidlo" obsahují svaté knihy všech náboženství. Právě ono představuje jádro Küngova Světového étosu, který sázavská Nadace neúnavně propaguje.
PhDr. Irena Flossová v jednom z článků na toto téma ve sborníku Sázavsko napsala:
"Světový étos pro nás v praxi znamená výchovu k tvůrčí spolupráci mezi kulturami a tedy i mezi náboženstvími, což znamená i mezikulturní a mezináboženský výzkum, vzdělávání a setkávání. A tu věříme, že právě genius loci Prokopova působiště nám pomůže zvládat naznačené úkoly."
Ano, Sázava má svůj genius loci, utvářející se od časů svatého Prokopa až do současnosti. Z novodobých osobností spojených s tímto městem k němu přispěli například Jiří Voskovec, legenda Osvobozeného divadla, malíři Soběslav Pinkas a Josef Šíma, za svobodu naší země padlý generál Jaroslav Vedral-Sázavský, disidentský pár Pavel Kohout a Jelena Mašínová a - v neposlední řadě - sami manželé Flossovi.
Těší mě, že jsem po Hansi Küngovi, kterého jsem navštívil v Tübingen roku 1998, mohl poznat i jeho českého přítele a spolupracovníka Karla Flosse. Oba patří k lidem, schopným předávat druhým až nakažlivým způsobem nadšení pro ideje mezináboženského dorozumění a světového étosu. Jsem rád, že takoví lidé jsou. Náš svět, ve kterém jinak nadšení pro své "ideály" šíří spíš nesnášenliví fanatikové, by jich potřeboval co nejvíc.
Sázava představuje malebné místo, spojené s někdejším působením sv. Prokopa a jím založeného kláštera, který byl centrem slovanské bohoslužby. Už ve středověku tedy může být považována za místo dialogu mezi /křesťanským/ Východem a Západem. Po roce 1989 se stala sídlem nadace Prokopios, jejíž název byl později upraven na Nadace Světový étos - centrum Prokopios. Jedná se samozřejmě o českou odnož stejnojmenné světové nadace Stiftung Weltethos, šířící myšlenky známého švýcarského "dialogisty" profesora Hanse Künga. Na tomto místě musím vzdát osobní dík představiteli sázavské Nadace docentu Karlu Flossovi, jehož zásluhou vyšel již v roce 1992 český překlad Küngova stěžejního díla Světový étos Projekt. Právě tato kniha mne totiž v první polovině devadesátých let velmi ovlivnila a měla značný podíl na tom, že se od té doby ze všech svých skromných sil snažím přispívat k úsilí o mezináboženské dorozumění. Bez aktivit spojených se Sázavou tedy celá má životní cesta mohla vypadat jinak a možná by nikdy nevznikly ani tyto stránky.
Sázavská Nadace pořádá již zmíněné Letní filosofické školy, na kterých se nejrůznější lidé, od univerzitních profesorů po studenty a hledače všeho druhu, setkávají v atmosféře dialogu, sdílení zkušeností a velké otevřenosti. Za sedmnáct let jejich konání se jich zúčastnila i řada známých českých filosofů, teologů, religionistů, přírodovědců a dalších osobností (např. Milan Balabán, Pavel Floss, Tomáš Halík, Ivan Havel, Ladislav Hejdánek, Luboš Kropáček, Jan Milíč Lochman, Václav Malý, Jaroslav Krejčí, Radim Palouš, Petr Piťha, Jan Sokol, Ivan Štampach, Jakub Trojan, Josef Vavroušek, Petr Vopěnka, Zdeněk Neubauer a mnozí jiní).
Ještě reprezentativnější setkání pak představují sázavská mezinárodní sympozia, z nichž první se konalo roku 1997. Mezi jejich účastníky patřil například i Küngův spolupracovník z Tübingen prof. Greinacher, který se roku 1997 zúčastnil jak sázavského symposia, tak i Václavem Havlem svolaného Fora 2000. Greinacher na Sázavě pronesl slova, která by se jako motto hodila i na tyto stránky:
"My všichni máme úkol stavět mosty mezi Východem a Západem, mezi Severem a Jihem... My jsme povoláni k tomu, abychom vždy znovu stavěli mosty, abychom jiné chápali jako jiné a dovedli se od nich učit."
Hlavní směřnice pro vztahy s "jinými" je velmi jednoduchá: Dělej jiným jen to, co chceš, aby dělali tobě! Plakáty vyvěšené v komunisty zrušeném kostele sv. Martina, v němž se dnes konají přednášky Letní filosofické školy, stavějí všem jejich účastníkům před oči skutečnost, že toto "zlaté pravidlo" obsahují svaté knihy všech náboženství. Právě ono představuje jádro Küngova Světového étosu, který sázavská Nadace neúnavně propaguje.
PhDr. Irena Flossová v jednom z článků na toto téma ve sborníku Sázavsko napsala:
"Světový étos pro nás v praxi znamená výchovu k tvůrčí spolupráci mezi kulturami a tedy i mezi náboženstvími, což znamená i mezikulturní a mezináboženský výzkum, vzdělávání a setkávání. A tu věříme, že právě genius loci Prokopova působiště nám pomůže zvládat naznačené úkoly."
Ano, Sázava má svůj genius loci, utvářející se od časů svatého Prokopa až do současnosti. Z novodobých osobností spojených s tímto městem k němu přispěli například Jiří Voskovec, legenda Osvobozeného divadla, malíři Soběslav Pinkas a Josef Šíma, za svobodu naší země padlý generál Jaroslav Vedral-Sázavský, disidentský pár Pavel Kohout a Jelena Mašínová a - v neposlední řadě - sami manželé Flossovi.
Těší mě, že jsem po Hansi Küngovi, kterého jsem navštívil v Tübingen roku 1998, mohl poznat i jeho českého přítele a spolupracovníka Karla Flosse. Oba patří k lidem, schopným předávat druhým až nakažlivým způsobem nadšení pro ideje mezináboženského dorozumění a světového étosu. Jsem rád, že takoví lidé jsou. Náš svět, ve kterém jinak nadšení pro své "ideály" šíří spíš nesnášenliví fanatikové, by jich potřeboval co nejvíc.
Žádné komentáře:
Okomentovat