Zde upozorňuji na zajímavou iniciativu bratrů křesťanů, jejíž podstatnou část kopíruji.
Tato výzva k modlitbám za muslimy se původně zrodila na setkání několika křesťanských vedoucích na Blízkém východě v roce 1992. Skupinka věřících z mezinárodního modlitebního hnutí tehdy intenzivně prožila Boží touhu svolat co nejvíce křesťanů k modlitbám za muslimský svět.
Modlitební iniciativa je naplánována tak, aby se překrývala s islámským měsícem ramadánem. Od samotného začátku existují nejméně dva důvody, proč by mělo „30 dní“ připadat právě na ramadán: (1) jedná se o jakousi pomůcku, díky které se křesťané během určitého pevně stanoveného období v roce identifikují s muslimy a (2) křesťané prosí o Boží svrchovaný zásah do života muslimů v době, kdy se tito hluboce zajímají o náboženství. Modlitby v průběhu měsíce ramadánu neznamenají, že se budeme přizpůsobovat zvyklostem, které při svém půstu a modlitbách dodržují muslimové.
Jako křesťané věřící v Ježíše s islámskými představami, teologií a praxí v řadě oblastí nesouhlasíme. Hnutí „30 dní“ přesto zdůrazňuje Boží lásku k muslimům. Všechny věřící v Mesiáše vybízíme k rozvíjení ducha pokory, lásky, úcty a služby vůči těmto lidem.
Cílem příručky je inspirovat a vést každého čtenáře v přímluvných modlitbách za svět muslimů – o kterém ani zdaleka nepředkládá vyčerpávající informace. Povzbuzujeme vás proto k vyhledávání informací v dalších zdrojích, abyste lépe porozuměli islámskému světu a Božímu jednání mezi muslimy. I v letošním roce jsme do brožurky zahrnuli řadu svědectví k povzbuzení vaší víry, když se budete modlit. Bůh muslimy miluje a touží, aby jej poznali.
celý článek a obsah modliteb ke stažení je na http://prayer.cz/islam/
Tato výzva k modlitbám za muslimy se původně zrodila na setkání několika křesťanských vedoucích na Blízkém východě v roce 1992. Skupinka věřících z mezinárodního modlitebního hnutí tehdy intenzivně prožila Boží touhu svolat co nejvíce křesťanů k modlitbám za muslimský svět.
Modlitební iniciativa je naplánována tak, aby se překrývala s islámským měsícem ramadánem. Od samotného začátku existují nejméně dva důvody, proč by mělo „30 dní“ připadat právě na ramadán: (1) jedná se o jakousi pomůcku, díky které se křesťané během určitého pevně stanoveného období v roce identifikují s muslimy a (2) křesťané prosí o Boží svrchovaný zásah do života muslimů v době, kdy se tito hluboce zajímají o náboženství. Modlitby v průběhu měsíce ramadánu neznamenají, že se budeme přizpůsobovat zvyklostem, které při svém půstu a modlitbách dodržují muslimové.
Jako křesťané věřící v Ježíše s islámskými představami, teologií a praxí v řadě oblastí nesouhlasíme. Hnutí „30 dní“ přesto zdůrazňuje Boží lásku k muslimům. Všechny věřící v Mesiáše vybízíme k rozvíjení ducha pokory, lásky, úcty a služby vůči těmto lidem.
Cílem příručky je inspirovat a vést každého čtenáře v přímluvných modlitbách za svět muslimů – o kterém ani zdaleka nepředkládá vyčerpávající informace. Povzbuzujeme vás proto k vyhledávání informací v dalších zdrojích, abyste lépe porozuměli islámskému světu a Božímu jednání mezi muslimy. I v letošním roce jsme do brožurky zahrnuli řadu svědectví k povzbuzení vaší víry, když se budete modlit. Bůh muslimy miluje a touží, aby jej poznali.
celý článek a obsah modliteb ke stažení je na http://prayer.cz/islam/
hippo
OdpovědětVymazat25. Září 2008 - 13:28
Rád bych jen ještě poznamenal, že modlitbu za muslimy může křesťan převzít přímo z Bible - a není vůbec nutné k ní cokoliv přidávat. V Gn 17:18 prosí Abraham Boha: "Kéž by Izmael žil v tvé blízkosti!" Těmito slovy se za muslimy modlili čeští bratři, když se v 17. století dostali do Egypta. Jedná se tedy dokonce o protestantskou modlitbu.:-)
Petr (bez ověření)
OdpovědětVymazat19. Září 2008 - 19:56
Na tomto konkrétním případu se krásně ukazuje jak je každý pokus o dialog paradoxní.
Jestliže vyznávám nějakou víru, pak ji taky považuji za nejlepší. Když chci vést dialog s někým jiným tak i když to neřeknu, budu vycházet z tohoto předpokladu a jeho víru budu považovat přinejlepším za druhořadou.
Pokud bude ten druhý uvažovat stejně, jak můžeme být k sobě upřímní? Vždyť by jsme se navzájem zranili, kdyby jsme si řekli jak o sobě smýšlíme.
A jaký smysl má v takovém případě poznávat se s vyznavači jiného náboženství? Jestliže si pouze budeme předávat o sobě informace, ale dávat si zároveň dobrý pozor aby nás to ani v nejmenším nezměnilo, k čemu nám ty informace budou? A jestli budeme chtít spolupracovat, a zároveň k sobě nebudeme upřímní, copak se to dřív nebo později neprojeví? Kudy vede cesta?
Tohle všechno bude připadat legrační každému, kdo má upřímný přátelský vztah k člověku jiného vyznání a dostal se za tento paradox/koan/tajemnství nebo jak tomu říkat. Pokud ale bude k dialogu někdo přistupovat formálně, bude mít problém. Buď bude ty druhé obracet na svoji víru nebo
si od nich bude držet důkladný odstup.
Diskutovaná brožura nebyl pokus o dialog, ale přesto pokus o vztažení se k lidem jiné víry. Určitě upřímný a v dobrém úmyslu. Ale obstál by ve zkoušce pravidlem "nečiň jiným co nechceš aby oni činili tobě"?
Tomas Tatransky
OdpovědětVymazat19. Září 2008 - 22:54
Díky za tento komentář, vnímám to v podstatě stejně...
Malé upřesnění: ta brožura není určena muslimům, ale křesťanům a je míněna jako zdroj informací a povzbuzení k modlitbám za muslimy.
Pokud dr. Hippo vidí v pozadí té brožury středověkou mentalitu, pak já v tom pozadí vidím spíše upřímnou křesťanskou víru, lásku ke Kristu a touhu, aby i muslimové poznali to, co my křesťané považujeme (dokonce i po II vatikánském koncilu :-)) za nejlepší - tedy křesťanství. Takže aby bylo jasno, ta akce "30 dní..." se mi líbí (i když já osobně bych tam několik málo formulací lehounce pozměnil, ale neslovíčkařme) a připojuju se k ní.
Ale abych neteoretizoval: moje praktické zkušenosti s věřícími jiných náboženství mě naučily, že v atmosféře přátelského mezilidského vztahu, kde názorová různost (i v náboženských otázkách) neimplikuje, že považuji svého partnera za horšího člověka, lze mezináboženský dialog vést s naprostou upřímností.
Za sebe mohu říct, že jsem principiálně otevřený v tom smyslu, že v současnosti jsem sice křesťanem, ale pokud díky dialogu s vyznavači jiných náboženství zjistím, že nějaké náboženství je lepší než křesťanství, přejdu na to lepší náboženství. A vítám, že se věřící jiných náboženství modlí za moje obrácení na to jejich náboženství (pokud tak tedy činí), beru to jako projev jejich lásky vůči mně. No a nemyslím si, že jsme to my, kdo obrací druhé - víra je Boží dar a je to Bůh, kdo případně obrací. My s Ním jen spolupracujeme, např. právě tou modlitbou :-)
A ještě konkrétněji: poslední dobou mám velmi hezký přátelský vztah s jednou českou muslimkou Aishou, s kterou jsem nedávno rozjel společný projekt na blogu - viz:
http://tatransky.blog.idnes.cz/c/37852/Den-tyden-mesic-a-rok-z-pohledu-krestana.html
Pokud jde o tu akci "30 dní...", tak jsem Aishe normálně řekl, že s tou akcí souhlasím a že se za ni budu během ramadánu zvlášť intenzivně modlit. A ona to (samozřejmě) uvítala a mimoto mě upozornila na malou diskuzi, která o té akci proběhla na fóru českých muslimek - viz:
http://groups.msn.com/islamiccommunityofczechsisters/haddumrah.msnw?action=get_message&mview=0&ID_Message=29236&LastModified=4675688311362066864&all_topics=1
Zajímavé je, že alespoň české muslimky mnohem více doporučují ty příspěvky v diskuzi, které hledí na tu akci se sympatiemi (viz číslíčka u položky "Recommend" u těch příspěvků, konkrétně je to 10:2 ve prospěch té naší modlitební akce). Řekl bych tudíž, že ženská intuice tady hledí právě za ten teoretický či formální přístup a vnímá ten "koan" :-)
Takže na závěr: moje odpověď na Vaši závěrečnou otázku je: ano, podle mě by obstál.
Petr (bez ověření)
OdpovědětVymazat20. Září 2008 - 17:41
Tomáši, díky za odpověď. Především díky za odkazy na váš společný projekt, myslím že je to moc dobrý nápad a pokud budeš mluvit s Aišou tak že pozdravuju a taky děkuju. Už se těším jak si počtu.
Pro doplnění: chápu že brožura není určena muslimům. Ale pokud se za ně někdo modlí, beru to tak že se k nim nějak duchovně vztahuje. To vnímám pozitivně, ovšem s výhradami které jsem uvedl předtím. I v diskusi na kterou jsi dal odkaz je vidět že se to některých lidí dotýká, a to z důvodů které uváděl i Hippo. Nemyslím že by tyto muslimky středověkou mentalitu :o)
Chápu ale také i tvůj postoj. Pokud ti nevadí že by se muslimové modlili aby jsi se obrátil k islámu a opustil svoji víru v Ježíše jako Boha a Spasitele, není rozporný.
Píšeš: "pokud díky dialogu s vyznavači jiných náboženství zjistím, že nějaké náboženství je lepší než křesťanství, přejdu na to lepší náboženství".
Já bych toho tedy schopen nebyl :o) ne snad ze zaryté nekritičnosti k buddhismu, ale prostě proto že i když jiné víry či nauky mohou být dobré, svaté a spásné (a křesťanství jako takové nazírám) neznamená to pro mne, že by buddhismus byl tím pádem horší a měl bych ho opustit.
Ještě k tomu zlatému pravidlu: pokud se křesťan modlí aby se muslimové obrátili ke křesťanství, ale sám by považoval za špatné aby se tito lidé modlili za jeho obrácení na islám, potom se podle mne tento konkrétní člověk proti tomuto pravidlu prohřešuje.
Jak píšeš, "nemyslím si, že jsme to my, kdo obrací druhé - víra je Boží dar a je to Bůh, kdo případně obrací. My s Ním jen spolupracujeme, např. právě tou modlitbou :-)"
Takže to by byl další paradox, že?
Já tyto věci vnímám jako tajemství, snažím se k nim přistupovat s čistou myslí. Nevím jestli je Božím úmyslem aby se všichni lidé stali křesťany. Nevím jestli náboženství která jsou v rozporu s tím v co věřím já jsou omylem nebo naopak částí většího celku, který ze své pozice nechápu. Nevím jestli by pro všechny lidi bylo lepší být buddhisty a sedět denně na zadku v meditaci :o) - řekl bych že spíš ne :o)
Každopádně jsem rád že jsou takoví lidé jako ty a Aiša :o)
Aisha (bez ověření)
OdpovědětVymazat22. Září 2008 - 0:07
Petře, díky za pozdrav...
Také si nemyslím, že by všichni lidé byli předurčeni k jedné cestě. Ale pokud někdo považuje svoji cestu za tu nejlepší a modlí se za to, aby se i ostatní dostali na tu dle něj nejlepší cestu, nevidím v tom nic špatného. Pořád je to o úmyslu, a pokud je úmysl dobrý...On už si to Bůh přebere :).
Tomáši, nechci ti do toho moc kecat :), ale pokud se za nás modlíš k prorokovi :-b, pak mám vážné pochyby o účinnosti:)). No dobře, rejpu. A já se za tebe a i za ostatní budu modlit za to, abyste našli tu nej cestu pro vás, ať už je to islám, nebo třeba víra v zelenou veverku...;)
Díky a mějte se krásně
Tomas Tatransky
OdpovědětVymazat21. Září 2008 - 23:27
Taky moc děkuju Petře!
Aisha si poděkování i pozdravy přečte přímo zde, o této diskuzi ví... :-)
Jistě, z hlediska buddhismu je to tak, jak píšeš, a do značné míry je to tak i z mého křesťanského hlediska. Nejen že v kontaktu s naukami jiných náboženství vnímám mnoho moudrosti a pravdy, ale - a to mi přijde ještě krásnější - v kontaktu s věřícími nekřesťanských náboženství vnímám mnoho svatosti. Proto si nejen nemyslím, ale díky vlastní zkušenosti si prostě ani nemohu myslet, že by křesťanství mělo monopol na spásu.
Mezináboženský dialog je jistě hodně paradoxní záležitost, a i jeho cíl mi přijde docela dost tajemný. Já tu vycházím především z jedné (z katolického hlediska pravověrné) teze, a to je ta, že křesťanství ještě nebylo pochopeno v plnosti a že k jeho plnému pochopení my křesťané potřebujeme též nauky a duchovní zkušenosti nekřesťanských náboženství. Myslím si tudíž, že vzájemné obohacení při autentickém mezináboženském dialogu je reálné (i pro křesťanskou stranu). Dále si myslím, že v současnosti je křesťanství v takovém stavu (rozumej v tak špatném stavu), že zcela chápu, že mnozí věřící jiných náboženství by ho dnes prostě s čistým svědomím nemohli přijmout. Křesťanství podle mě čekají ještě mnohé hluboké reformy, jejichž povahu samozřejmě přesně neznáme. V každém případě ale věřím, že konečným Božím záměrem je, aby všichni lidé uznali Krista jako Pána a Spasitele. Ale jak a kdy se tak stane a jaké různé formy toto uznání bude mít, ví jen Bůh. Jinými slovy, podle mě je docela dobře možné, že Bůh nechává mnohé věřící setrvávat ve svých nekřesťanských náboženstvích, aby tam rozvíjeli Boží plán s těmi náboženstvími. Proto když se modlím o obrácení věřících jiných náboženství na křesťanství, vždy upřímně dodávám "ale jen pokud je to Tvá vůle". A každopádně by mě ani nenapadlo kvůli "misijnímu zápalu" milovat své nekřesťanské bližní zištně, tj. podmiňovat mou lásku k nim tím, jestli se budou či nebudou přibližovat ke křesťanství :-)
hippo
OdpovědětVymazat17. Září 2008 - 12:49
Také musím čelit jistému nedorozumění.:-) Modlitby za muslimy (včetně modliteb za "obrácení muslimů") nepokládám ani za "středověké", ani za "protestantské". Jistě ve všech dobách a ve všech konfesích byli a jsou křesťané, modlící se za to, aby muslimové poznali Krista jako Božího Syna a Spasitele, což považuji za zcela legitimní (mnozí muslimové se ovšem asi modlí zase za to, aby křesťané brali Ježíše jen jako proroka...). Za středověké jsem neoznačil tyto modlitby, ale vnímání islámu jako duchovního protikladu křesťanství (jako zla...). A za protestantskou uvedenou brožuru (kterou vydala Kostnická jednota, tj. protestanti).
Tomas Tatransky
OdpovědětVymazat18. Září 2008 - 11:44
Tuším, že reagujete na můj email, takže pokud je moje tušení správné, děkuji Vám za upřesnění. Podle mě je sice uvedená brožura i celá iniciativa nikoli protestantská, nýbrž obecně křesťanská (to, že vydání českého překladu té brožury se ujala zrovna Kostnická jednota, mi nepřipadá relevantní), ale to není zase až tak podstatné. Podstatnější mi připadá, že při všem tom našem zcela legitimním zápalu pro mezináboženský dialog bychom neměli zapomínat, že křesťanství je zcela jednoznačně misijní náboženství. Každý křesťan by měl vzít za svůj Ježíšův mandát "jít do celého světa a zvěstovat evangelium", ne? Jistě, můžeme diskutovat o tom, jaká forma tohoto zvěstování je dnes nejvhodnější, a asi se shodneme na tom, že právě (správně chápaný :-)) mezináboženský dialog je již svého druhu misií. Můj (doufám, že pravověrně křesťanský) názor v každém případě je, že křesťan zároveň nejen může, ale i měl by se modlit za to, aby pokud možno všichni lidé uznali Ježíše jako Krista. Jinak nevím, kde v té brožurce čtete, že islám je zlo. Jistě, podle křesťanů (a samozřejmě i podle té brožurky) islám není tak dobré náboženství jako křesťanství (a má jistě i různé z křesťanského hlediska negativní aspekty), ale že by to bylo přímo zlo?
Ramadan mubarak :-)
hippo
OdpovědětVymazat18. Září 2008 - 14:50
Ta brožura podle mě není obecně křesťanská. Katolický postoj k islámu každopádně neodráží. Po pravdě řečeno, není ani obecně protestantská. Vyjadřuje postoj té části protestantů, kterým je blízká misie, nikoli však mezináboženský dialog. "30 dní modliteb za svět islámu" vychází každoročně, poprvé jsem to četl zhruba před deseti lety. Rád konstatuji, že letošní verze je v postoji k islámu oproti dřívějšku poněkud vstřícnější. Nicméně v pozadí celého textu pořád vidím tento postoj: Křesťanství je pravdivá víra, které vede k setkání s pravým Bohem a ke spáse, zatímco islám pravdivá víra není a ke skutečnému setkání s Bohem a ke spáse nevede. Takže jediným opravdovým výrazem lásky k bližnímu je zvěstovat muslimům poselství spásy... A tento postoj pokládám za "středověký". Dnes už je křesťanská (nebo aspoň katolická) teologie dávno někde jinde. Nesnaží se Pánu Bohu "vnutit" naše lidská schémata (viz např. výrok papeže Pia XI.: "Muslimové dojdou spásy. Cesty Boží prozřetelnosti jsou neohraničitelné..."). Ano, křesťanství je misijní náboženství. Ale islám také. Moje duchovní zkušenost a křesťanská naděje je pro mne tím nejvzácnějším co mám a rád se o to budu (při vhodné příležitosti!) s muslimem (nebo kýmkoliv jiným) sdílet. Ale totéž by o své víře a o své naději jistě řekl i každý dobrý muslim. Můžeme se navzájem sdílet, ale sotva dopadne dobře, budeme-li se chtít navzájem "obracet". Připadá mi zajímavé, že u křesťanských světců, působících v muslimském světě, bývá forma zvěstování úplně jiná. Na mysli mi vyvstává např. Ruth Pfauová, řeholnice a misionářka v Pákistánu. Ta v této zemi vykonala velké dílo lásky k bližnímu, vymýtila v Pákistánu malomocenství a obdržela nejvyšší pákistánské vyznamenání. Není mi ale známo, že by byť i jen jediného muslima obrátila na křesťanství... Což není zdaleka dáno jen tím, že by to pro ni a pro případného konvertitu bylo spojeno s rizikem. Třeba blahoslavený Charles de Foucauld působíl v Alžírsku v době francouzské nadvlády, kdy žádný postih pro "odpadlíky" od islámu nehrozil. I jeho působení však bylo o něčem docela jiném než o získávání nových křesťanů...
Tomas Tatransky
OdpovědětVymazat18. Září 2008 - 20:59
Na všechno reagovat nebudu, snad jen jedno: rád bych Vás jako katolíka upozornil na tato nedávná papežova slova:
"Cílem ekumenického a mezináboženského dialogu, jež jsou přirozeně odlišné co do příslušných povah a cílů, je hledání a prohloubení pravdy. Jde o úkol vznešený a závazný pro každého muže víry, protože Pravdou je samotný Kristus. Budování mostů mezi velkými křesťanskými tradicemi a dialog s jinými náboženskými tradicemi vyžadují skutečné nasazení vzájemného poznávání, protože nevědomost spíše ničí než buduje. Z druhé strany, nic jiného než pravda neumožňuje autenticky žít dvojí přikázání lásky, které nám zanechal Spasitel. Je zajisté nutno pozorně sledovat různé pořádané iniciativy a rozlišovat ty, které upřednostňují vzájemné poznání a respekt, a také podporu dialogu, a vyhýbat se těm, které vedou do slepých uliček. Dobrá vůle nestačí. Jsem přesvědčen, že je vhodné začínat nasloucháním a potom přejít k teologické diskusi a nakonec dojít ke svědectví a hlásání víry."
Zdroj: http://www.radiovaticana.cz/clanek.php4?id=10122
Petr (bez ověření)
OdpovědětVymazat11. Září 2008 - 18:49
Pro upřesnění: určitě je právem jakékoliv dívky v muslimském světě stát se křesťankou. Nepřijde mi dobré že takoví lidé jsou pronásledováni a někdy i zabíjeni. Doufám že se tato situace změní. Jen komentuji nevhodnost toho, že autoři brožury tento příběh jakoby vyzdvihují z pozadí života v Saúdské arábii jakoby jediný hodný pozornosti. Myslím že většina mladých dívek v muslimských zemích se nechce stát křesťankami. Spousta z nich zřejmě důvěřuje Bohu v rámci učení islámu, nemyslím že by toto bylo privilegiem křesťanů.
Petr (bez ověření)
OdpovědětVymazat30. Srpen 2008 - 22:03
Ano Víte, o tom to přesně je. Poté co jsem si přečetl obsah brožurky této modlitební iniciativy, zkusil jsem si představit si sám sebe v jako muslima...byl bych asi rád že tento text velmi potřebně ukazuje muslimy prostě jako lidi - stejné jako všichni ostatní lidé (tendence dehumanizovat muslimy a představovat je jako příčinu všeho zla ve světě je poslední dobou hodně rozšířená). To je moc dobré.
Ale na druhou stranu bych nebyl moc nadšený modlitbami za mé obrácení na jinou víru. Ani představením dívky která je tajnou křesťankou jako příkladu života na Východě. Je to jednoduché - zkuste si představit že by nějaká muslimská organizace vydala podobnou brožuru s názvem "30 dní modliteb za katolíky v období Velikonočním".
hippo
OdpovědětVymazat4. Září 2008 - 13:02
No, mně při mé naivitě by se taková muslimská brožura "30 dní modliteb za katolíky v období velikonočním" určitě moc líbila, i když bohužel asi jen do chvíle, kdy bych ji začal číst.:-) Něco podobného bych řekl i o té protestantské brožuře: Na první pohled z ní člověk může mít velice pozitivní dojem, ovšem po jejím otevření zjistí, že se její autoři nepohybují ani tak ve světě dialogu, jako spíš ve "středověkém" světě křesťanství a islámu coby (údajných) duchovních protikladů... Rád ale uznávám, že tohle je ještě velmi dobrý středověký svět: mnohem horší by bylo, kdyby se pohybovali ve světě křižáků, kterým nešlo o spásu muslimů, ale o jejich pobití...
hippo
OdpovědětVymazat27. Srpen 2008 - 11:46
To by bylo zajímavé téma k diskusi. Myšlenka, že by se křesťané měli v době ramadánu modlit za muslimy, se mi zdá být velmi pěkná (dovolil bych si ji zobecnit tak, že by bylo pěkné vzpomínat v modlitbách na vyznavače různých náboženství vždy ve dnech či obdobích pro ně významných). Na druhou stranu by bylo třeba diskutovat o tom, jakou podobu by tyto modlitby měly mít. Měl by se např. křesťan modlit za to, aby muslimové přijali křesťanskou víru (což je zjevně idea "30 dnů modliteb za svět islámu"), za to, aby byli dobrými muslimy, anebo tak, že by nechával na Bohu, jakým způsobem chce muslimy vést k Sobě? Tyto otázky jsou dnes aktuální např. i v rámci křesťanských modliteb za židy. Ve velkopáteční katolické liturgii jsou teď "v oběhu" dvě různé přímluvy za židy - v pokoncilní liturgii "ekumenická" (aby židé věrně zachovávali smlouvu, kterou s nimi Hospodin uzavřel) a v nově povolené staré latinské liturgii "misijní" (aby židé poznali Krista)...