Znovu vyvěšuji příspěvek Lukáše Prskavce, při předchozím vyvěšení poznamenaný (i mým pochybením) diskusí, která s jeho obsahem nesouvisela.
Při psaní mé diplomové práce která se zabývá mezináboženským dialogem probíhajícím mezi hnutím Haré Kršna a římskokatolickou církví jsem narazil na několik věcí, o které bych se s vámi rád podělil.
Jednak jde o to, že v Nostra Aetate, čl. 2 (jeden z dokumentů II. Vatikánského koncilu) nalezneme: „Proto církev nabádá své věřící, aby s rozvážností a láskou, prostřednictvím dialogu a spolupráce se stoupenci jiných náboženství uznávali, chránili a podporovali duchovní a mravní dobro i společensko-kulturní hodnoty, které u nich jsou, a přitom aby svědčili o křesťanské víře a životě.“
Jenže: podívejme se trošku do reality a ptejme se sami sebe: „Jak probíhá mezináboženský dialog např. mezi římskokatolickou církví a hnutím Haré Kršna?“ Už jen když srovnáte tento výrok s výroky některých profesorů na Katolické teologické fakultě v Praze (za všechny jmenujme např. prof. Ctirada Václava Pospíšila ThD.), tak zjistíme, jak tento výše uvedený výrok nekoresponduje s výroky tohoto jinak velmi dobrého profesora, jehož výrokem na jedné přednášce bylo: „Křesťan na Východ nepatří.“ Já osobně mám tohoto profesora velice rád, považuji ho za velice chytrého a bystrého, ale vadí mi jeho, takovýto přístup k mezináboženskému dialogu. Mě osobně by ovšem na prvním místě vůbec zajímalo, zda pan profesor vůbec ví, co řekl, protože zeměpisně vzato, přeci i samo křesťanství se zrodilo kdesi na Východě, že? Ale dobrá, připusťme, že víme, jak to myslel (totiž zřejmě ve smyslu křesťan vůbec nemá co navazovat styky, nemá se vůbec co bavit s jinověrci), ale pak se ptejme: „Jak se takový výrok shoduje či neshoduje s výše uvedeným výrokem z dokumentů Magisteria Církve, který je a nebo by alespoň měl být pro všechny věřící v římskokat. církvi závazný?“ A velice dobré také je, že se tento pan profesor sám chlubí tím, že studoval u jednoho ze žáků samotného Svatého Otce Benedikta XVI. A že Svatého Otce, co se dogmatické teologie týče, možná i sám v něčem trošku překračuje, že je pan profesor lepší než Benedikt XVI. No, může být, ale pokud se sám tento pan profesor odvolává ve svých myšlenkách, ve svém stylu uvažování na Svatého Otce, pak si můžeme sami dobře představit, jak je či není římskokatolická církev nakloněna mezináboženskému dialogu a to nejen s tímto uvedeným hnutím, ale jak je římskokatolická církev aktivní v jakémkoli mezináboženském dialogu. Dále bych všem doporučil k prostudování dokument Dominus Iesus, kde se také vyskytuje několik proti sobě jdoucích výroků, takže student takového dokumentu může mít místy pocit, že si vlastně může hodit korunou, co si z takového dokumentu odnese a ponechá sám pro sebe a co dokumentu rád vrátí.
Také před dvěma lety, když se konalo postní setkání v pražském arcibiskupském semináři k nám byl pozván kardinál Miloslav Vlk, který nám sám řekl na účet prof. Tomáše Halíka, že ho sám nemá moc rád, protože jak si takový Tomáš Halík může vůbec dovolit pozvat si do katedrály dalajlámu a buddhistické mnichy a spolu s nimi se tam, ve stánku „křesťanského Boha“, modlit, meditovat s buddhisty? Jak si to vůbec může dovolit? A jak si to vůbec může dovolit jako katolický kněz?
Na druhé straně však je nutné dodat, že jak na KTF, tak i napříč celou církví je ale také celá škála schopných a dobrých lidí, kteří mezináboženskému dialogu nakloněni jsou a jedním z nich je určitě např. ThLic. David Bouma nebo ThLic. Denisa Červenková, to jsou jistě schopní lidé a otevření každému člověku, i tomu, který se zajímá o tato témata, o tyto duchovní životní cesty jako je např. buddhismus, hinduismus, islám,… Také např. D. Červenková si na své přednášky zve i různé hosty jako je např. Lubomír Ondračka a další. Navíc lidé, kněží, řeholníci a mnoho jiných zástupců římskokatolické církve se angažuje různými způsoby do mezináboženského dialogu. Existuje např. Forum 2000, mezináboženské setkání v Assisi a různé přednášky na Husitské teologické fakultě a mnoho jiných aktivit.
Ono se tak nedá říct, že římskokatolická církev není schopná a nebo že se vůbec neangažuje do mezináboženského dialogu, jen bych to uvedl na pravou míru tím, že ono jak kdy, jak kde a jak pro koho je mezináboženský dialog skutečně důležitý, podstatný a jak kdo na něj zřejmě také cítí mít či nemít síly. V dnešní době je však více než jisté, že mezináboženský dialog není zrovna to nejdůležitější a nelze se ani ničemu divit, protože to nejdůležitější je spása člověka a pomocí, jak jí dosáhnout je pro každého „katolíka“ hlásání evangelia, hlásání Krista a Jeho radostné zvěsti o spáse pro každého člověka.
Žádné komentáře:
Okomentovat