Glosa o náboženství a terorismu

Vložil hippo, 7. Listopad 2007 - 12:04

Motto:

„Samson pevně objal oba prostřední sloupy, na nichž budova spočívala, a vzepřel se proti nim, proti jednomu pravicí a proti druhému levicí. A řekl: 'Ať zhynu zároveň s Pelištejci!' Napnul sílu, a dům se zřítil na knížata i na všechen lid, který byl v něm, takže mrtvých, které usmrtil umíraje, bylo víc než těch, které usmrtil zaživa.“

(Soudců 16:29-30)

V posledních letech jsem se zúčastnil mnoha přednášek o islámu (ať již v roli přednášejícího či posluchače) a jsem už opravdu unaven velmi jednotvárným, stereotypním způsobem, jakým takřka vždy probíhají následné diskuse: o slovo se přihlásí lidé, kteří se prostřednictvím médií seznámili s problematikou „islámského terorismu“ anebo v českém překladu Koránu objevili verše, mluvící o násilí, a bez jakékoliv souvislosti s obsahem přednášky se horlivě dožadují odsouzení islámu jako násilnického náboženství. Jako katolík musím, ač nerad, konstatovat, že katolickým islamobijcům jde toto odsuzování islámu mnohdy ještě lépe než jejich ateistickým kolegům.

Stejný scénář se uplatnil i 6. listopadu 2007, kdy se v Brně konala přednáška prof. Václava Wolfa „Problémy islámské teologie“. V rámci této krátké glosy nechci rozebírat někdejší velmi diskutabillní působení prof. Wolfa v čele Katolické teologické fakulty UK ani jeho „image“ krajně tradicionalistického teologa, nesnášenlivého vůči moderním proudům katolického myšlení. Rád bych jen zmínil jeho opravdu nevšední reakci na zmíněné útoky na islám jako „teroristické“ náboženství. Prof. Wolf nad nimi pokrčil rameny a řekl asi toto: Nechci kálet do vlastního hnízda, ale v Koránu terorismus vůbec není. Jedinou svatou knihou, v níž je vylíčen sebevražedný teroristický atentát, je Bible, která v knize Soudců popisuje, jak Samson zabil sám sebe a zároveň tisíce Palestinců, mužů i žen...

Zhruba před třemi lety se jistá Olga Ryantová u ministerstva kultury dožadovala zrušení registrace muslimských náboženských obcí, a to s odůvodněním, že Korán „zjevně propaguje násilí a svaté války“, takže na něm založené náboženství nemá v naší osvícené společnosti co pohledávat. Napsal jsem tehdy do Katolického týdeníku úvahu o tom, zda není jen otázkou času, kdy se nějaký jiný demagog bude s obdobnou argumentací dožadovat také zrušení registrace židovských obcí a křesťanských církví...

Verše hovořící o násilí „ve jménu pravdy“ se najdou ve svatých knihách prakticky všech náboženství. S těmito verši je třeba se vyrovnávat, ale rozhodně ne prostřednictvím paušálního odsuzování těchto Knih a vyznání. Co se týče hebrejské Bible (Starého zákona), tím opravdu podstatným v něm nejsou pasáže líčící násilí, ale - jak říká Ježíš v Markově evangeliu 12:29-21 - dvě největší přikázání, vyzývající k lásce k Bohu a k lásce k bližnímu.

Představitelé islámu z mnoha zemí světa napsali v posledních letech dva otevřené dopisy představitelům křesťanství (viz http://www.islamicamagazine.com/online-analysis/ open-letter-to-his-holiness-pope-benedict-xvi.html a http://www.divinity.cam.ac.uk/cip/documents/ COMMONWORDFINAL091007.pdf).

Je pozoruhodné, že v obou těchto dopisech citují uvedené místo z Markova evangelia a se vším důrazem prohlašují, že právě dvojpřikázání lásky je tím ústředním nejen v křesťanství, ale právě tak i v islámu.

Ano: milovat své bližní není jednoduché. Pokud však děláme opak, nemůžeme se dovolávat ani Bible, ani Koránu.