21. 5. 2008

Trojice - křesťanský kóan?

Vložil hippo, 21. Květen 2008 - 7:57
Nedávno jsem pracovně (jako oponent) četl jednu bakalářskou práci o duchovním životě českých muslimů. Její přílohu představovaly dotazníky, obsahující mimo jiné otázku "Proč jste se stal/a muslimem/muslimkou?". U celé řady respondentů bylo součástí odpovědi na tuto otázku vysvětlení, proč se nestali či nemohli stát křesťany. Typické vyjádření znělo takto:  "V křesťanství jsem postrádal jakousi logiku... Nerozuměl jsem významu svaté trojice v křesťanství. Tato teorie naprosto odporuje jedinečnosti boží. Pro mě a jiné muslimy existuje pouze jeden Bůh." (1)
"Pouze jeden Bůh" existuje samozřejmě nejen pro muslimy, ale právě tak i pro křesťany (a všechny ostatní monoteisty). Co jiného už by mohlo křesťany a muslimy spojovat, když ne vyznávání jediného Boha?! Je to "Bůh vždy větší" (arabsky v islámské tradici "Alláhu akbar", latinsky v křesťanské tradici "Deus semper maior"), tj. nekonečně přesahující možnosti lidského myšlení.
Přesto je dialog na toto téma velmi obtížný, a to právě (z muslimského pohledu) "vinou" křesťanské víry v Boží trojjedinost. V tomto příspěvku se však nechci snažit o vysvětlení, že tato "teorie" neodporuje jedinosti Boží. Spíše bych rád obrátil pozornost od uvažování v pojmech "teorie", "logika", "racionálnost" apod. k oblasti duchovního života a náboženské zkušenosti, která přesahuje nejen tyto pojmy, ale i svět pojmů vůbec.
Východní církevní otcové 4. století, jako například Řehoř Naziánský, mluvili o tom, že "Trojice je smysluplná pouze jakožto mystická či duchovní zkušenost. Musí být prožita, a nikoli promyšlena, protože Bůh sahá daleko za lidské pojmy. Není to logická ani intelektuální formulace, ale imaginativní paradigma, které uvádí rozum ve zmatek... V jednom ze svých kázání Řehoř z Nazianzu objasňuje, že právě nepochopitelnost dogmatu o Trojici nás přivádí k absolutnímu mystériu Boha." (2)
Také dnešní papež kdysi trojiční nauku charakterizoval jako "šifru pro nerozřešitelnost tajemství Boha", které nelze spoutat do nám pochopitelných pojmů. Nauka o Nejsvětější Trojici je podle Josepha Ratzingera "hraniční výpovědí, gestem, které ukazuje na nepojmenovatelné". (3)
K napsání tohoto příspěvku mě podnítilo kázání, které jsem slyšel o slavnosti Nejsvětější Trojice, jež letos v katolickém kalendáriu připadla na 18. května. Kazatel v chrámu Nejsvětější Trojice v Brně - Králově Poli mluvil mj. o tom, že dogma o Trojici připomíná buddhistický kóan...
Měl při tom zřejmě na mysli chápání kóanů jako "hádanek", které nemají logické řešení, protože jejich smyslem je právě prolomit hranice logického myšlení, resp. myšlení vůbec. Otázka, jak může být jediný Bůh zároveň Trojicí, je takovouto "hádankou", která je lidským rozumem neřešitelná a jejíž "řešení" zná pouze Bůh sám.
Mnozí teologové by byli možná rádi, kdyby Bible obsahovala jasné, přehledné a racionálně uchopitelné učení o Bohu, zodpovídající všechny dogmatické otázky. Tak tomu ovšem není. Ježíšovy výroky o vztahu mezi Ním a Otcem jakož i jiné Kristovy výroky obsažené v Novém zákoně odkazují do jiné roviny než je rovina lidské logiky. Jejich smyslem není uspokojit zvídavost tazatelů, kteří Ježíšovi kladli otázky, ale přimět tyto tazatele, aby ztišili svou mysl před Tajemstvím, které přesahuje oblast lidského intelektu.
Pozoruhodnou reflexi této skutečnosti nabízí (kromě řady jiných autorů) například Rev. Myo Denis Lahey, americký učitel zenu, jehož duchovní formace zahrnovala jak buddhismus, tak i křesťanství. Tento autor píše například o tom, že když se křesťan klaní jedinému Bohu v modlitbě Gloria ("Sláva Otci i Synu i Duchu Svatému, jako byla na počátku, nyní i vždycky a na věky věků"), toto jeho klanění představuje naprostou "kapitulaci" před Bohem a odevzdání vlastních problémů a břemen do neznámé, tajemné temnoty víry. Podobným způsobem se podle Laheyho tomuto Neznámému otevírá buddhista, když se při vzpřímeném sezení (zazenu) v klidu a tichu, tváří v tvář tajemnému životu, který je nám dáván v jednom tepu srdce za druhým a v jednom nadechnutí za druhým, úplně vzdává všech svých úmyslů, plánů, fantazií a představ. (4)
Poznámky:
(1) Klechová, Libuše. Význam Koránu a sunny v životě muslima v české muslimské obci. Bakalářská práce. Filosofická fakulta Univerzity Pardubice, 2008, s. 76.
(2) Armstrongová, Karen. Dějiny Boha. Praha: Argo, 1996, s. 147-148.
(3) Ratzinger, Joseph. Úvod do křesťanství. Brno: Petrov, 1991, s. 106.
(4) Viz Lahey, Myo Denis. „Is There Anybody There?“. Religion East & West: Journal of the Institute for World Religions, Issue 7, October 2007, s. 47-48.

6 komentářů:

  1. hippo
    16. Červen 2008 - 12:59
    Ke svému textu bych ještě rád dodal, že právě vyšlá kniha "Máš před sebou všechny mé cesty: Sborník k 60. narozeninám Tomáše Halíka" obsahuje zajímavý příspěvek Jiřího Holby "Jak zní zvuk tlesknutí jednou rukou". Autor v něm mj. cituje Halíkova slova o tom, jak při zenových cvičeních zjistil, kolik "kóanů" v sobě obsahují evangelia a pravdy křesťanské víry a jak je užitečné nosit tyto "kóany" hluboko v sobě a nesnažit se je hned "vysvětlovat" pravidly naší logiky...

    OdpovědětVymazat
  2. Tomas Tatransky
    7. Červen 2008 - 1:25
    Nic proti zenu (jeden z mých dobrých přátel je zen-buddhista a i já osobně si této tradice velmi vážím), nicméně jako křesťan bych dodal toto: Myslím si, že je veliká škoda, že mnozí křesťané vnímají Trojici jako cosi nelogického či iracionálního, jako jakési Tajemství, které nemá nic společného s každodenním životem. Trojiční nauka totiž svoji logiku má, samozřejmě logiku nadpřirozenou, ale vycházející z poměrně dostupné zkušenosti, že člověk se jako osoba plně realizuje ve vztahu k druhému (čili ve vztahu vzájemné lásky) - podobně jako Bůh-Trojice, vzor, podle něhož jsme my lidé byli stvořeni. A my křesťané bychom měli umět předávat tuto skutečnost prostými slovy, např. poukazem na to, že krásným obrazem Trojice zde na zemi je rodina. I takovéto prosté a snadno srozumitelné příklady byly ostatně "výbavou" církevních Otců, a tak bych řekl, že bychom mohli zkusit tento poklad ukrytý v naší vlastní tradici oprášit a vynést na světlo dříve, než nasměrujeme své kroky k dálnému Východu...

    OdpovědětVymazat
  3. petr klásek
    7. Červen 2008 - 13:10
    Na jednu stranu souhlasím, na druhou stranu z vlastní zkušenosti musím říct, že je mi jakožto nekatolíkovi přístupnější, když je mi něco z pokladu křesťanství sdělováno jako určitá paralela k mé vlastní tradici. Vysvětlení v "katechetickém" stylu vnímám spíš jako katechezi :o)

    Jak píše Hippo, tajemství, nebo spíš Tajemství není ani pro jiné náboženské tradice nic mimózního a odtrženého od života, spíš je to ta velmi důležitá část života a světa, díky které máme kam směřovat.

    Spíš pro člověka mimo náboženskou tradici je myslím tajemství něčím odtrženým od života nebo nedůležitým.

    OdpovědětVymazat
  4. Tomas Tatransky
    8. Červen 2008 - 16:13
    Náhodou, já mám katechismus rád... Poslední dobou si trochu píšu s jednou muslimkou, a jak mi přijde vhod, že mám pěkně po ruce katechismus, kde najdu jasně zformulované odpovědi na mnohé otázky (např. podmínky pro legitimní obrannou válku atd.) :-)
    Jinak souhlas, pokud jde o tajemství. Nemusí to být cosi odtrženého od života, jasně. Chtěl jsem jen naznačit, že "správně" chápaná Trojice může být cenným impulsem k intenzivnějšímu prožívání křesťanského života a spirituality. K tomu srov. např. tento článek prof. Pospíšila:
    http://www.teologicketexty.cz/index.php?s=clanek&kod=20050411112303&nadpis=Cesty-k-trinitarni-spiritualite

    OdpovědětVymazat
  5. Petr (bez ověření)
    11. Červen 2008 - 10:29
    Ok, já taky proti katechezi nic nemám. Chodil jsem s manželkou na přípravu ke křtu a bylo to prima. Myslím ale, že jak to někomu sedí, takové dobře seřazené a formulované informace, tak to zas jiným nesedí, protože například nerozumí té církevní řeči která se tam používá. Potom je to na tom člověku který vysvětluje, jestli to dokáže podat, opsat, aby tomu rozuměl i člověk z úplně jiného prostředí.

    To taky předpokládá, že tomu rozumí i ten vysvětlující :o) myslím tím to, že má svoji náboženskou zkušenost, ne jen načtené pravdy.
    Trojice je dobrým příkladem, protože pro spoustu lidí z nekatolického prostředí je špatně pochopitelný nejen ten koncept, ale taky mnohá z těch slov, kterými se to v katechismu vysvětluje.

    OdpovědětVymazat