Petr Klásek
V České republice a v Evropě vůbec nežije tolik buddhistů aby jejich vztahy vůči ostatním byly nějak významné a stály za zprávu nebo úvahu ve většinovém mediálním prostoru. O jejich počtu v Evropě mám jen omezené zprávy. Vím že zejména ve Francii je velmi rozšířený tibetský buddhismus, zmiňuje se o tom například Frédéric Lenoir ve své knize "Mnich a lama"1. V Birminghamu GB existuje buddhistická univerzita2. Našlo by se víc příkladů toho jak se buddhismus dávno rozšířil do Evropy . Detailněji znám situaci pouze z prostředí vlastní sanghy (školy/společenství). Rozhodně je fakt že v Evropě stojí buddhistické kláštery a centra či komunity a že i v ČR lze najít rodiny praktikujících evropských buddhistů s dětmi. O přistěhovalcích ani nemluvě, především je zde vietnamská komunita. Tím se myslím buddhisté už dávno dostali do pozice vyhraněné, i když nenápadné a relativně nepočetné menšiny. Článek o otevření vietnamského buddhistického chrámu ve Vansdorfu3 se pokud vím ve virtuálním prostoru nedostal za hranice regionální zprávy. To taková stavba mešity by vzbudila větší rozruch :o).
Kdo má však potřebu se k buddhistické menšině u nás vztahovat nebo se vymezovat jsou často právě bratři křestané. Také dlouhodobě zaznamenávám ze strany mých buddhistických přátel mnoho dotazů na křesťanskou praxi a křesťany. Toto pokukování po sobě nebo přímo vztahy pokračují a mají jistě i nějaký vliv. Otázku jakou budoucnost mají se pokusím prozkoumat na závěr. Protože nemám možnost zpracovat nějakou systematickou práci na toto téma a přesto mi přijde velmi zajímvé, bude následující text spíš řadou volně spojených odstavců, bez nároku na úplnost.
Katolický kněz Tomáš Halík je výrazná osobnost dialogu mezi náboženstvími. Spolupracuje na Foru 2000 a kamarádí se s buddhistickými mnichy. Pořádá oficiální i neoficiální setkání, jejichž součástí nebývají jen debaty u čaje ale i společné modlitby. Mnoho lidí ho vnímá jako otevřeného člověka žijícího v realitě dneška, srozumitelného a vztahujícího se k ostatním, vzbuzujícího naději a sympatie k své církvi. Někteří křesťané ho vnímají naopak jako schizmatika, odrodilce a synkretistu. To co dělá je podle nich cesta do pekel. Tomáš Halík4 je jistě fenomén, je ale dobré vědět že není sám. Mezi katolíky je více takto otevřených lidí, i když nemají Halíkovu popularitu. Není mi bohužel nic známo o tom jak je v buddhistickém tradičním světě přijímána dialogová aktivita těch, kteří se s Tomášem Halíkem stýkají.
Japonec německého původu jezuita Hugo Makibi Enomiya Lassalle (1898 – 1990) byl současně zenovým učitelem a vyučoval zenovou meditaci v křesťanském prostředí. Napsal několik knih. Zmiňuji ho proto, že po sobě zanechal žáky kteří dál šíří ideu užitečnosti zenové meditace jako techniky v křesťanské praxi, a tato idea je dodnes živá. Setkal jsem se s jeho odkazem v osobě některých katolických kněží i zde. Tito lidé mají zkušenosti se zenovou meditací, znalosti a tím i určitou kladnou vazbu na buddhistické prostředí. Nejsou synkretisty (jak tvrdí a jak si i já myslím) a většina z nich asi nežije podvojnou náboženskou identitu5 jako Lassalle. Přesto se k buddhistickému učení vztahují funkčně a nezujatě. Například v seznamu doporučené literatury společenství "Karmel Edith Steinové" (řeholní společenství sester karmelitek sv. Terezie spolu se skupinou studentek pražských vysokých škol) figuruje i Lassalleho kniha Zenová meditace.
V rámci křesťanských společensví v ČR jsou skupiny lidí, kteří vnímají existenci buddhistických společenství u nás jako nežádoucí nebo spíš politováníhodnou. Na stránkách Grano Salis můžete číst prohlášení6katolické skupiny kněží, která obviňuje především Tomáše Halíka, hnutí Fokoláre a další z apostaze, hereze atd. a to především kvůli stykům s buddhisty nebo vůbec kladném postoji k dialogu s nimi. V textu prohlášení i v diskusi jsou faktické omyly týkající se buddhismu i katolického učení a celé prohlášení se nese ve velmi drsném duchu zavržení a vyhrůžek. Tato iniciatva přímo neoslovuje buddhisty, ostatně by tím popírala svoje teze.
Podobně se lama Ole Nydahl, hlavní učitel buddhistické školy Karma Kagyü vyjadřuje o křesťanství. Nemá ovšem strach z infiltrace, spíš vidí na křesťanství hlavně to špatné a má potřebu ho obviňovat ze skutečných i domnělých zločinů. Přitom zjevně podstatu křesťanské víry a motivaci křesťanů příliš nechápe.7 Ani Ole Nydahl přímo křesťany neoslovuje. I takový druh ne-komunikace je ovšem vyjádřením postoje.
Spolu s dialogem mezi představiteli náboženství je tu i neméně sympatický, ale málo doceňovaný dialog mezi přáteli (a někdy i partnery) vyznávajícími různou víru. O takových malých dialozích se nedozvíte ve zpravodajství, rozhodně ale mají svůj vliv. Tito lidé přinášejí do své komunity mnohem pravdivější poselství o "těch druhých" než jsou ta zprostředkovaná médii. Co je ale stejně důležité, jejich vztah k "tomu druhému" a tím i k jeho víře je osobní a dlouhodobý. Možná znáte i vy někoho ve svém okolí, kdo se zná s těmi buddhisty/křesťany a podobně.
Žijeme v kultuře původně křesťanské. I když je naše společnost sekulární, v jejím hodnotovém žebřícku se stále ještě (naštěstí :o) vyjímají hodnoty odvozené od křesťanského základu.
Křesťané pak buddhismus v domácím prostředí většinou vnímají jako cizorodý a nezapadající prvek, jako chybu (někdy také svoji, totiž že ne dost dobře hlásali evangelium) nebo omyl (lidí kteří "naletěli" na něco podivného). V současné ČR jsou - v závislosti na tom jak přišli ke své víře - křesťané tradiční (kteří svou víru převzali od rodičů) a konvertité (kteří teprve v dospělosti uvěřili), ovšem buddhisté pouze konvertité. To pak přináší v očích křesťanů dojem jakéhosi mylného směřování těchto konvertitů, kteří když už hledají duchovní cestu, měli by "správně" jít cestou svých předků. Buddhismus si pak mnoho křesťanů z neznalosti zařazuje do rámce New Age a spojují ho tedy jednak s okultismem a démony, jednak s "duchovní" komercí.
Věřím že všichni jsme z přirozenosti soucitní, toužíme po harmonii a vymanění se z utrpení bez ohledu na místo, dobu narození a náboženské vyznání. Projevení této naší přirozenosti však silně ovlivňují hodnoty společnosti do které jsme se narodili. Proto si myslím že i jako buddhisté máme být křesťanskému působení v Evropě za co vděční. Navzdory tomu někteří buddhisté nemají o křesťanství a křesťanech valné mínění, což jde ruku v ruce s neznalostí a zkreslenými informacemi. V obou případech samozřejmě může jít i o konkrétní špatnou zkušenost v osobním setkání. To vše může být překážkou v případném vztahu i dialogu.
Také je tu paradoxně působící princip dialogu, který bych pracovně nazval "čím hlubší, tím obtížnější". Je jednodušší mít vztah na formální, povrchnější rovině (a tak vztahy často začínají). Takový dialog je jistě bezpečnější, přehlednější, urovnanější. Není z něj ale až tak velký přínos. Čím důvěrněji se k tomu druhému vztahujeme, tím je to těžší, ne tak předvídatelné a bezpečné (to už je osobní rovina). Z takového vztahu je ale taky větší užitek. K této úrovni dialogu je podle mne potřeba velké odvahy a vyrovnanosti. Krásné je že touto cestou už mnozí jdou - některé znám a mám z toho obrovskou radost.
Soužití tradičního křesťanství a nedávno importovaného buddhismu v převážně sekulární české společnosti tedy má široké rozpětí forem - od nezájmu až strachu, přes "pokukování po sobě" až po integrování prvků jednoho do praxe druhého (zenová meditace) a přátelství postaveném na solidní znalosti a pochopení.
Co z toho může být? Takovou otázku si jistě kladou ti kteří mají z "nového" buddhismu strach a odpovídají si na ni vizemi rozmělnění a zkázy křesťanského učení. Já bych rád hledal tu vizi která není poznamenána strachem - především proto, že vycházím z konkrétních zkušeností, ne z představ. Mnozí křesťané mají užitek ze zenové meditační praxe čisté mysli, která je právě v dnešním světě zaplaveném názory, informacemi a manipulacemi tak užitečná. Buddhisté kteří chtějí svůj čas věnovat něčemu smysluplnému a pomáhat na společenské úrovni často logicky pracují v křesťanských charitativních organizacích. Některé křesťany najdete na buddhistických ústraních sedět v meditaci nebo odpovídat na koany při formálním rozhovoru s učitelem. Některé buddhisty najdete na exerciciích rozjímat nad Písmem nebo na mši svaté, jak zpívají barokní chrámové písně či popěvky z Taizé.
Všichni se potkávají - nebo by se mohli potkávat - také v tom, že řeší jeden důležitý (a možná nejdůležitější) aspekt svého života - a řeší ho právě proto že jsou buddhisté či křesťané. Je to ono "jak být ve světě a nebýt přitom ze světa (srov. Jan 17,14) , žít v těle ale nežít podle těla (srov. Řím 8,8)".8 Nebo jak realizovat svou pravou přirozenost, zachránit od utrpení nejen sebe ale i všechny cítící bytosti. Myslím že právě dnes je to hodně potřeba, protože převládající konzumní, dravé pseudoreligio už způsobilo a může ještě způsobit nezměrné množství utrpení. Jestliže stále postupuje tendence zacházet s lidmi jako s věcmi - budou někdy, až to bude potřeba stát křesťané, buddhisté a lidé jiných náboženských směrů proti tomu spolu? Já doufám že ano.
Na závěr bych ještě chtěl citovat jezuitského misionáře Williama Johnstona: "Právě tak jako Ježíš náleží celému lidskému rodu, nedá se říct že i Buddha náleží celému lidskému rodu? Proto právě tak jako zenoví mistři komentují evangelia a mluví o Ježíšovi, tak pořádají křesťané zenové rekolekce a mluví o buddhismu. Ano, myslím si že někteří oddaní křesťané mají hluboký vhled do buddhistických sůter a že tento vhled pomůže buddhismu na cestě k jeho úplné zralosti. Buddha a buddhističtí patriarchové náležejí celému lidskému rodu a určitě přispějí k náboženskému růstu celého lidstva."9
1) "Mnich a lama" http://www.knizninovinky.cz/mnich-a-lama/ - pěkná ukázka dialogu mezi buddhistickým a katolickým mnichem
2) Buddhist faith school first for Birminghamhttp://www.buddhistchannel.tv/index.php?id=3,6634,0,0,1,0
3) buddhistický chrám ve Varnsdorfuhttp://www.mezikulturnidialog.cz/akce/v-prvnim-buddhistickem-chramu-v-cr.html
4) Tomáš Halík http://www.halik.cz/
5) podvojná náboženská identitawww.sekty.cz/www/stranky/studie/Synkretismus.pdf
6) http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&thold=-1&mode=flat&order=0&sid=7622
7) http://www.lama-ole-nydahl.cz/svetove-nabozenstvi-buddhismus.htm
8) Cituji z krásné knihy Vojtěcha Kodeta - Marta a Marie trochu jinak, Karmelitánské nakladatelství 2007.
9) Citát z William Johnston - Hledání nové spirituality, Portál 1997
V České republice a v Evropě vůbec nežije tolik buddhistů aby jejich vztahy vůči ostatním byly nějak významné a stály za zprávu nebo úvahu ve většinovém mediálním prostoru. O jejich počtu v Evropě mám jen omezené zprávy. Vím že zejména ve Francii je velmi rozšířený tibetský buddhismus, zmiňuje se o tom například Frédéric Lenoir ve své knize "Mnich a lama"1. V Birminghamu GB existuje buddhistická univerzita2. Našlo by se víc příkladů toho jak se buddhismus dávno rozšířil do Evropy . Detailněji znám situaci pouze z prostředí vlastní sanghy (školy/společenství). Rozhodně je fakt že v Evropě stojí buddhistické kláštery a centra či komunity a že i v ČR lze najít rodiny praktikujících evropských buddhistů s dětmi. O přistěhovalcích ani nemluvě, především je zde vietnamská komunita. Tím se myslím buddhisté už dávno dostali do pozice vyhraněné, i když nenápadné a relativně nepočetné menšiny. Článek o otevření vietnamského buddhistického chrámu ve Vansdorfu3 se pokud vím ve virtuálním prostoru nedostal za hranice regionální zprávy. To taková stavba mešity by vzbudila větší rozruch :o).
Kdo má však potřebu se k buddhistické menšině u nás vztahovat nebo se vymezovat jsou často právě bratři křestané. Také dlouhodobě zaznamenávám ze strany mých buddhistických přátel mnoho dotazů na křesťanskou praxi a křesťany. Toto pokukování po sobě nebo přímo vztahy pokračují a mají jistě i nějaký vliv. Otázku jakou budoucnost mají se pokusím prozkoumat na závěr. Protože nemám možnost zpracovat nějakou systematickou práci na toto téma a přesto mi přijde velmi zajímvé, bude následující text spíš řadou volně spojených odstavců, bez nároku na úplnost.
Katolický kněz Tomáš Halík je výrazná osobnost dialogu mezi náboženstvími. Spolupracuje na Foru 2000 a kamarádí se s buddhistickými mnichy. Pořádá oficiální i neoficiální setkání, jejichž součástí nebývají jen debaty u čaje ale i společné modlitby. Mnoho lidí ho vnímá jako otevřeného člověka žijícího v realitě dneška, srozumitelného a vztahujícího se k ostatním, vzbuzujícího naději a sympatie k své církvi. Někteří křesťané ho vnímají naopak jako schizmatika, odrodilce a synkretistu. To co dělá je podle nich cesta do pekel. Tomáš Halík4 je jistě fenomén, je ale dobré vědět že není sám. Mezi katolíky je více takto otevřených lidí, i když nemají Halíkovu popularitu. Není mi bohužel nic známo o tom jak je v buddhistickém tradičním světě přijímána dialogová aktivita těch, kteří se s Tomášem Halíkem stýkají.
Japonec německého původu jezuita Hugo Makibi Enomiya Lassalle (1898 – 1990) byl současně zenovým učitelem a vyučoval zenovou meditaci v křesťanském prostředí. Napsal několik knih. Zmiňuji ho proto, že po sobě zanechal žáky kteří dál šíří ideu užitečnosti zenové meditace jako techniky v křesťanské praxi, a tato idea je dodnes živá. Setkal jsem se s jeho odkazem v osobě některých katolických kněží i zde. Tito lidé mají zkušenosti se zenovou meditací, znalosti a tím i určitou kladnou vazbu na buddhistické prostředí. Nejsou synkretisty (jak tvrdí a jak si i já myslím) a většina z nich asi nežije podvojnou náboženskou identitu5 jako Lassalle. Přesto se k buddhistickému učení vztahují funkčně a nezujatě. Například v seznamu doporučené literatury společenství "Karmel Edith Steinové" (řeholní společenství sester karmelitek sv. Terezie spolu se skupinou studentek pražských vysokých škol) figuruje i Lassalleho kniha Zenová meditace.
V rámci křesťanských společensví v ČR jsou skupiny lidí, kteří vnímají existenci buddhistických společenství u nás jako nežádoucí nebo spíš politováníhodnou. Na stránkách Grano Salis můžete číst prohlášení6katolické skupiny kněží, která obviňuje především Tomáše Halíka, hnutí Fokoláre a další z apostaze, hereze atd. a to především kvůli stykům s buddhisty nebo vůbec kladném postoji k dialogu s nimi. V textu prohlášení i v diskusi jsou faktické omyly týkající se buddhismu i katolického učení a celé prohlášení se nese ve velmi drsném duchu zavržení a vyhrůžek. Tato iniciatva přímo neoslovuje buddhisty, ostatně by tím popírala svoje teze.
Podobně se lama Ole Nydahl, hlavní učitel buddhistické školy Karma Kagyü vyjadřuje o křesťanství. Nemá ovšem strach z infiltrace, spíš vidí na křesťanství hlavně to špatné a má potřebu ho obviňovat ze skutečných i domnělých zločinů. Přitom zjevně podstatu křesťanské víry a motivaci křesťanů příliš nechápe.7 Ani Ole Nydahl přímo křesťany neoslovuje. I takový druh ne-komunikace je ovšem vyjádřením postoje.
Spolu s dialogem mezi představiteli náboženství je tu i neméně sympatický, ale málo doceňovaný dialog mezi přáteli (a někdy i partnery) vyznávajícími různou víru. O takových malých dialozích se nedozvíte ve zpravodajství, rozhodně ale mají svůj vliv. Tito lidé přinášejí do své komunity mnohem pravdivější poselství o "těch druhých" než jsou ta zprostředkovaná médii. Co je ale stejně důležité, jejich vztah k "tomu druhému" a tím i k jeho víře je osobní a dlouhodobý. Možná znáte i vy někoho ve svém okolí, kdo se zná s těmi buddhisty/křesťany a podobně.
Žijeme v kultuře původně křesťanské. I když je naše společnost sekulární, v jejím hodnotovém žebřícku se stále ještě (naštěstí :o) vyjímají hodnoty odvozené od křesťanského základu.
Křesťané pak buddhismus v domácím prostředí většinou vnímají jako cizorodý a nezapadající prvek, jako chybu (někdy také svoji, totiž že ne dost dobře hlásali evangelium) nebo omyl (lidí kteří "naletěli" na něco podivného). V současné ČR jsou - v závislosti na tom jak přišli ke své víře - křesťané tradiční (kteří svou víru převzali od rodičů) a konvertité (kteří teprve v dospělosti uvěřili), ovšem buddhisté pouze konvertité. To pak přináší v očích křesťanů dojem jakéhosi mylného směřování těchto konvertitů, kteří když už hledají duchovní cestu, měli by "správně" jít cestou svých předků. Buddhismus si pak mnoho křesťanů z neznalosti zařazuje do rámce New Age a spojují ho tedy jednak s okultismem a démony, jednak s "duchovní" komercí.
Věřím že všichni jsme z přirozenosti soucitní, toužíme po harmonii a vymanění se z utrpení bez ohledu na místo, dobu narození a náboženské vyznání. Projevení této naší přirozenosti však silně ovlivňují hodnoty společnosti do které jsme se narodili. Proto si myslím že i jako buddhisté máme být křesťanskému působení v Evropě za co vděční. Navzdory tomu někteří buddhisté nemají o křesťanství a křesťanech valné mínění, což jde ruku v ruce s neznalostí a zkreslenými informacemi. V obou případech samozřejmě může jít i o konkrétní špatnou zkušenost v osobním setkání. To vše může být překážkou v případném vztahu i dialogu.
Také je tu paradoxně působící princip dialogu, který bych pracovně nazval "čím hlubší, tím obtížnější". Je jednodušší mít vztah na formální, povrchnější rovině (a tak vztahy často začínají). Takový dialog je jistě bezpečnější, přehlednější, urovnanější. Není z něj ale až tak velký přínos. Čím důvěrněji se k tomu druhému vztahujeme, tím je to těžší, ne tak předvídatelné a bezpečné (to už je osobní rovina). Z takového vztahu je ale taky větší užitek. K této úrovni dialogu je podle mne potřeba velké odvahy a vyrovnanosti. Krásné je že touto cestou už mnozí jdou - některé znám a mám z toho obrovskou radost.
Soužití tradičního křesťanství a nedávno importovaného buddhismu v převážně sekulární české společnosti tedy má široké rozpětí forem - od nezájmu až strachu, přes "pokukování po sobě" až po integrování prvků jednoho do praxe druhého (zenová meditace) a přátelství postaveném na solidní znalosti a pochopení.
Co z toho může být? Takovou otázku si jistě kladou ti kteří mají z "nového" buddhismu strach a odpovídají si na ni vizemi rozmělnění a zkázy křesťanského učení. Já bych rád hledal tu vizi která není poznamenána strachem - především proto, že vycházím z konkrétních zkušeností, ne z představ. Mnozí křesťané mají užitek ze zenové meditační praxe čisté mysli, která je právě v dnešním světě zaplaveném názory, informacemi a manipulacemi tak užitečná. Buddhisté kteří chtějí svůj čas věnovat něčemu smysluplnému a pomáhat na společenské úrovni často logicky pracují v křesťanských charitativních organizacích. Některé křesťany najdete na buddhistických ústraních sedět v meditaci nebo odpovídat na koany při formálním rozhovoru s učitelem. Některé buddhisty najdete na exerciciích rozjímat nad Písmem nebo na mši svaté, jak zpívají barokní chrámové písně či popěvky z Taizé.
Všichni se potkávají - nebo by se mohli potkávat - také v tom, že řeší jeden důležitý (a možná nejdůležitější) aspekt svého života - a řeší ho právě proto že jsou buddhisté či křesťané. Je to ono "jak být ve světě a nebýt přitom ze světa (srov. Jan 17,14) , žít v těle ale nežít podle těla (srov. Řím 8,8)".8 Nebo jak realizovat svou pravou přirozenost, zachránit od utrpení nejen sebe ale i všechny cítící bytosti. Myslím že právě dnes je to hodně potřeba, protože převládající konzumní, dravé pseudoreligio už způsobilo a může ještě způsobit nezměrné množství utrpení. Jestliže stále postupuje tendence zacházet s lidmi jako s věcmi - budou někdy, až to bude potřeba stát křesťané, buddhisté a lidé jiných náboženských směrů proti tomu spolu? Já doufám že ano.
Na závěr bych ještě chtěl citovat jezuitského misionáře Williama Johnstona: "Právě tak jako Ježíš náleží celému lidskému rodu, nedá se říct že i Buddha náleží celému lidskému rodu? Proto právě tak jako zenoví mistři komentují evangelia a mluví o Ježíšovi, tak pořádají křesťané zenové rekolekce a mluví o buddhismu. Ano, myslím si že někteří oddaní křesťané mají hluboký vhled do buddhistických sůter a že tento vhled pomůže buddhismu na cestě k jeho úplné zralosti. Buddha a buddhističtí patriarchové náležejí celému lidskému rodu a určitě přispějí k náboženskému růstu celého lidstva."9
1) "Mnich a lama" http://www.knizninovinky.cz/mnich-a-lama/ - pěkná ukázka dialogu mezi buddhistickým a katolickým mnichem
2) Buddhist faith school first for Birminghamhttp://www.buddhistchannel.tv/index.php?id=3,6634,0,0,1,0
3) buddhistický chrám ve Varnsdorfuhttp://www.mezikulturnidialog.cz/akce/v-prvnim-buddhistickem-chramu-v-cr.html
4) Tomáš Halík http://www.halik.cz/
5) podvojná náboženská identitawww.sekty.cz/www/stranky/studie/Synkretismus.pdf
6) http://www.granosalis.cz/modules.php?name=News&file=article&thold=-1&mode=flat&order=0&sid=7622
7) http://www.lama-ole-nydahl.cz/svetove-nabozenstvi-buddhismus.htm
8) Cituji z krásné knihy Vojtěcha Kodeta - Marta a Marie trochu jinak, Karmelitánské nakladatelství 2007.
9) Citát z William Johnston - Hledání nové spirituality, Portál 1997
Ondráš Přibyla (bez ověření)
OdpovědětVymazat9. Únor 2009 - 20:18
Byl Ježíš Kristus křesťan? Byl Siddharta Gautama buddhista? A jaká jsou vlastně kritéria, podle kterých dělíme lidi na křesťany, buddhisty, ateisty, muslimy, židy...?
Jestli má mezináboženský dialog být opravdu k něčemu, je kromě ochoty poslouchat a ochoty mluvit potřeba nějaká sdílená zkušenost. Bez ní bude diskuse pouze interpretováním předchozích interpretací.
hippo
OdpovědětVymazat18. Únor 2009 - 12:07
Řekl bych, že křesťan je ten, kdo následuje Krista a buddhista ten, kdo následuje Buddhu. Tím pádem Kristus nemohl být křesťanem a Siddharta Gautama buddhistou.:-) Určitě ale nechci lidi škatulkovat, v katolické teologii existuje např. i učení o "anonymních křesťanech" a buddhisté či muslimové by jistě ze svého úhlu pohledu mohli rozvinout analogické koncepty. Sdílená zkušenost je určitě žádoucí. Rád bych nicméně dal k úvaze otázku, zda je v různých náboženstvích vždy nějak přítomná tatáž zkušenost, anebo zda různá náboženství vyjadřují různé zkušenosti. Pavel Hošek se v knize "Na cestě k dialogu" přiklání k té druhé možnosti...
Tomáš T. (bez ověření)
OdpovědětVymazat21. Leden 2009 - 16:54
Díky Petře,
moc se mi ten Tvůj článek líbil, a souhlasím hlavně s tím závěrečným odstavcem. Mám mezi buddhisty výborné přátele a "Dhammapada" má své privilegované místo na mé knižní poličce :-)
Řekl bych, že křesťanství a buddhismus se mohou vzájemně obohacovat, tudíž si myslím i to, že buddhismus může pomoci křesťanům ještě hlouběji pochopit křesťanství.
hippo
OdpovědětVymazat19. Leden 2009 - 16:58
Díky, Petře, za hezký příspěvek. Moc se mi líbil. Měl bych nicméně dvě otázky: 1) Byl Hugo Enomiya Lassalle opravdu člověkem s "podvojnou náboženskou identitou"? Měl jsem za to, že se vždy pokládal za katolického kněze a řeholníka, který do své křesťanské cesty integruje praxi zenu. 2) Píšeš, že Ole Nydahl má potřebu "obviňovat křesťanství ze skutečných i domnělých zločinů". Tato formulace ("skutečné zločiny křesťanství") mne zarazila. Je opravdu možné psát o "zločinech křesťanství" ("zločinech islámu", "zločinech buddhismu"...)?
Já osobně bych obrat tohoto druhu nikdy nepoužil. V daném případě bych spíše např. napsal, že Nydahl ztotožňuje křesťanství se zločiny, které byly skutečně nebo domněle páchány v jeho jménu.
Petr (bez ověření)
OdpovědětVymazat19. Leden 2009 - 22:13
1. Musel bych dohledat odkud to mám, takže až to najdu, dám to sem.Moje chyba tvrdit něco bez toho že bych si pamatoval zdroj.
2. Moje chyba - to jsem špatně formuloval. Aspoň vidím jak i ve mně pracují stereotypy. Opravdu si nemyslím že Kristovo učení má na svědomí nějaké zločiny - jen lidé kteří ho nepochopili nebo zneužili. Omlouvám se.
hippo
OdpovědětVymazat21. Leden 2009 - 12:07
Díky moc za odpovědi. Myslím, že něco podobného by se dalo a mělo říkat i o (dnes ve všech pádech skloňovaném) "islámském terorismu": nemá ho na svědomí islám, ale lidé, kteří učení islámu nepochopili nebo zneužili.
Tomáš T. (bez ověření)
OdpovědětVymazat21. Leden 2009 - 21:50
No nevím, podle mě je výraz "islámský terorismus" v pořádku. Vezměme si jako příklad Hamas: zde je jeho zakládací listina:
http://memri.org/bin/articles.cgi?Page=archives&Area=sd&ID=SP109206
Tohleto není islámské? Kdo z muslimských "ulamá" odsoudil Hamas jako organizaci, která "učení islámu nepochopila nebo zneužila"?
hippo
OdpovědětVymazat22. Leden 2009 - 9:25
Někdy se skoro divím Aishe, že se chce s Vámi kamarádit.:-) Co se týče "islámského terorismu", je to pojem podobně absurdní jako "křesťanský terorismus" nebo "zločiny křesťanství". Hamas "reprezentuje" islám asi tak stejně jako Irská republikánská armáda křesťanství. Hamas (nebo aspoň jím organizované sebevražedné atentáty) odsoudil šejch al-Tantáwí a jistě i bezpočet jiných.
Tomáš T. (bez ověření)
OdpovědětVymazat23. Leden 2009 - 16:09
Ženská duše je jedno velké tajemství (to k té Vaší první větě :-)).
Jinak já s Vámi opravdu nemůžu souhlasit, dokonce ani s tím, že např. výraz "křesťanský terorismus" je absurdní. Je to každopádně na delší diskuzi (mimoto si nejsem jist, zda je vhodné vést ji pod článkem o buddhismu), kde by bylo potřeba vyjasnit si, z jakého hlediska se na tu věc díváme (vy asi pouze z teologického, že?) a jakou definici pojmů, které používáme, předpokládáme (mám např. dojem, že Vy vidíte "náboženství" jako prostě cosi pozitivního, a už to je podle mě přinejmenším diskutabilní). Jinak doporučuji Vám tento článek pana Müllera http://muller.blog.idnes.cz/c/64588/Islam-jako-obhajoba-zlocinu.html
hippo
OdpovědětVymazat26. Leden 2009 - 10:11
S první větou plně souhlasím.:-) Jinak se bohužel asi budeme muset zase shodnout na tom, že se neshodneme. Články pana Müllera jsem svého času čítal, ale brzy jsem toho nechal, protože víc než odbornost autora podle mého názoru odrážejí jeho protiislámskou (ne-li obecně protináboženskou) zaujatost. Jinak Váš dojem je mylný, já jako religionista samozřejmě "náboženství" nevidím jako "prostě cosi pozitivního", ale naopak jako pojem zahrnující různorodé a ambivalentní fenomény. Pokud jde ale konkrétně o křesťanství, buddhismus nebo islám, pokládal bych za velmi nešťastné zcela rezignovat na možnost rozlišování mezi tím, co je s učením těchto náboženství slučitelné a co ne. A ještě postscriptum: Tvrzení pana Müllera, že Usáma a spol. "mají Korán v malíčku", se mi zdá být úplně mimo. Je všeobecně známo, že terorističtí vůdcové většinou pocházejí z řad technické inteligence, nemají žádné teologické vzdělání a spíš než Korán mají "v malíčku" svá vlastní kompendia citátů z Koránu, vytrhaných ze souvislostí a sestavených tak, aby se zdály být v souladu s jejich bludy.