4. 1. 2011

Napsáno po Vánocích

Vložil petr klásek, 4. Leden 2011 - 22:54






Můj přítel, člen naší zenové sanghy, mi vyprávěl jak při návštěvě u svých křesťanských přátel byli všichni na větvi z toho že taky slaví Vánoce.


Doteď jsem si nevšiml, že tradiční tříměsíční meditační ústraní pořádané naší zenovou školou na různých místech světa začíná v Evropě (např.klášter Won Kwang Sa), na rozdíl od Asie, o něco později - aby zenoví buddhisté stihli být na Vánoce doma se svými rodinami :o). Tedy ti kteří chtějí.
Já slavím Vánoce taky, a díky manželce mne ovane i duch adventu a Vánoc křesťanských. Tohle je povídání o tom co jsme zažívali letos.
Ještě před Vánocemi jsme oslavovali způsobem nám dosud neznámým: byli jsme od Mozaiky Platform Dialog pozváni na Iftar, slavnostní ramadámovou večeři. Večeře byla v Praze, v Corinthia Towers, pozváno bylo celkem dost lidí.
Na programu byly proslovy Mustafy Duyara z Mozaiky Platform Dialog, paní Serap Ersoy, tajemnice velvyslanectví Turecké republiky, Doc.Dr. Ihsana Yilmaze z univerzity Fatih z Istanbulu, Doc.Dr. Zdeňka Vojtíška, ale i Schumi Berkowitze z konzervativní židovské obce Masorti Česká republika, farářky Církve československé husitské PhDr. Kateřiny Děkanovské a mons. Prof. PhDr. Tomáše Halíka Th.D., který zde přebíral cenu za přínos mezikulturnímu dialogu. A taky drobnou cenu dostala paní překladatelka knihy B.Jill Carollové Dialog civilizací, srovnávací studie učení tureckého učence a kazatele Fethullaha Güllena která právě vyšla v češtině.
Jinak jsme hlavně jedli dobré jídlo, povídali si se sousedy u stolu (vždy jsem tak vděčný cizincům kteří se naučili česky) a poslouchali hru na tradiční tureckou flétnu ney.
Protože spíš vyznávám dialog zespodu, který se provozuje většinou u někoho v kuchyni, kanceláři nebo na kopci, bylo to pro mne prostředí neobyčejně slavnostní. Všichni byli taky přiměřeně slavnostně oblečení a já schovával pod ubrus svoje okopané trekáče (kletr nám pořadatelé ochotně uschovali v šatně). Mojí manželce se to taky moc líbilo, ostatně mohla si vzít hezké šaty, nemusela chystat pohoštění, protože hosty jsme byli my, jídlo nosil číšník a k večeři byla živá hudba. Poprvé se tak vlastně osobně potkala s bratry muslimy. Neměl jsem ale dojem formálního setkání, naopak, bavili jsme se příjemně, spíš jsem si užíval pověstné východní bezprostřednosti a pohostinnosti. Přespali jsme potom v klášteře Karmelitánů v Liboci, díky jim za to, a ráno jeli domů.
Pak přišel advent. Letošní svátky byly v naší rodině specifické brigádou mé manželky na vánočních trzích. Znamenalo to hlídat synka každý den, taková malá mužská mateřská dovolená. Znamenalo to taky vzít ho občas na zakázku (naštěstí pracuji většinou pro přátele nebo, díky Bohu, pro přátelské lidi). Znamenalo to taky jít s ním jednou za týden na setkání matek s dětmi, do farního kostela sv. Cyrila a Metoděje. Nevypadám ani trochu jako matka a dost jsem tam razil. S některými maminkami se přátelíme, některé znám jen letmo z kostela, kam rozhodně nechodím často. Setkávací místnost nad kaplí je vybavená spoustou hraček a otřásá se dusotem spousty malých nožek. Děti rozhodně nerespektují nějaké hlukové normy, jenže tohle setkání, jak se mi záhy připomenulo, je především modlitební. Po malém představení pro děti, s loutkou Serafimka došlo na růženec. Přítomné ženy zanechaly sdílení a po chvíli (kdy jsem naštěstí stihl pochytit rytmus) se paní která růženec zahájila trochu nejistě obrátila na mne, já poněkud nejistě přikývl, vzal si růženec a modlil se se sestrami katoličkami jak jsem jen jako buddhista dovedl. Růženec je nejen krásná modlitba k usebrání, je i neobyčejně vhodná do společenství zahrnující řádící děti, které je navíc občas potřeba nějak zaopatřit. Za tohle společenství v modlitbě mají ženy z Hejčínské farnosti moji velikou vděčnost. Nevím kteří lidé z farnosti kteří mne znají od vidění nebo přes manželku ví že nejsem katolík, pokud ne, alespoň to odpomůže od rozpaků.
Před Vánocemi bylo potřeba se setkat ve farní kanceláři pracovně se známým restaurátorem kvůli dotacím na rekonstrukci exteriéru kostela. Po rozhovoru s řeholníkem, představeným konventu Karmelitánů, který ve mně zanechal obdiv k odborným znalostem a zkušenosti mého potenciálního pracovního kolegy jsme, už bez bratra řeholníka vyšli na obhlídku kostela. Podívali jsme se na nepříliš esteticky opravené otvory po kulkách z druhé světové války v leštěné žule soklu a na rozjeté žulové schody. Restaurátor se nabídl že mne vezme autem do centra. a zeptal se mne: A ti karmelitáni, to je vlastně jaká církev? Římskokatolická, odpověděl jsem, a v duchu si pomyslel, třeba je to začátek nějakého malého vlákna dialogu mezi námi věřícími a těmi ostatními.
Na Vánoce jsem dostal nějakou virózu a strávil je převážně v posteli. Na mši musela manželka sama. Přesto se mi povedlo předem říznout z borovice pár větví coby vánoční stromek, abych aspoň zachránil jednu cítící bytost od podřezání, pobýt s rodinou, nechat si na vánoční večeři usmažit tofu a dostat nějaké krásné dárky včetně spousty kvalitního sypaného čaje, na který jak známo funguje většina buddhistů. Byly to hezké vánoce.

18 komentářů:

  1. Monika Mochová (bez ověření)
    7. Leden 2011 - 14:18
    Dobrý den pane Klásku, nemáte náhodou bratra, který pobývá (nebo pobýval) v budhistickém klášteře?

    OdpovědětVymazat
  2. Petr (bez ověření)
    8. Leden 2011 - 15:12
    Ano, jmenuje se Martin.

    OdpovědětVymazat
  3. Monika Mochová (bez ověření)
    8. Leden 2011 - 20:52
    Ona to byla spíše kontrolní otázka, předpokládala jsem, že v Horce nad Moravou nebude příliš mnoho žen docházejících do Hejčínské farnosti Cyrila a Metoděje, které mají manžela budhistu a švagra v budhistickém klášteře, ale člověk nikdy neví. :o) Je krásné, jak je svět malý. Olomouckou farnost Cyrila a Metoděje docela znám, jsem karmelitánskou terciářskou a jezdívám tam občas za otcem Melicharem (chystáme se tam s kamarádkami příští měsíc na víkend, už se moc těším). Před časem jsme si s Melicharem povídali o jiných náboženstvích, měla jsem za to, že on nepatří mezi lidi, kteří by měli vyloženě pozitivní vztah k mezináboženskému dialogu, ačkoli pro svou laskavost a upřímnost je otevřenější než mnozí ekumenicky založení lidé. A Melichar mi vyprávěl svou zkušenost, že ve farnosti má paní z Horky nad Moravou, jejíž manžel je budhista a že jeho bratr je v klášteře. Při jedné návštěvě budhistického mnicha doma měl Melichar příležitost s tím mnichem hovořit a byl mile a hluboce překvapen ryzostí a duchovností toho člověka a dost zásadním způsobem tak přehodnostil své předsudky vůči jinověrcům. Moc hezky a otevřeně o tom vyprávěl a já si říkala, že toho budhistického mnicha bych teda ráda poznala. A vida, mohu alespoň prostřednictvím stránek, které znám od pana Machálka, poznat jeho bratra. Jinak před Vámi smekám za Vaše "smíšené" manželství, to musí vyžadovat neobyčejnou ohleduplnost, toleranci, respekt a lásku na obou stranách. Mohla bych se zeptat, jak vychováváte děti?

    OdpovědětVymazat
  4. Petr (bez ověření)
    9. Leden 2011 - 15:45
    To jo, svět je opravdu malý. P.Melichara si moc vážím, je to velmi citlivý a soucitný člověk. Byli jsme s bratrem na návštěvě v konventu, vlastně ne poprvé, ale on jezdí domů v dlouhých intervalech. Tak jsme tam poseděli u čaje :o)
    Jinak, s terciáři se potkávám, i moje žena je karmelitánská terciářka. Je to trochu podobné naší konkrétní sangze, protože je v ní většina laiků, kteřípraktikují za podpory mnichů a laických učitelů. Takže jako vy jedete na exercicie, já jedu na ústraní vedené mnichem, který tam má i přednášku.
    Co se týká výchovy dětí, děláme co nejlíp umíme :o). Není to tak že by jsme si stanovili hranice (z pepy bude buddhista a z ondry katolík :o). Spíš oba předáváme co považujeme za dobré a v té chvíli za předatelné. Nejmladšímu, synovi se momentálně moc líbí v kostele i v buddhistickém centru.

    OdpovědětVymazat
  5. Monika Mochová (bez ověření)
    10. Leden 2011 - 12:44
    Dobrý den. Melichar je nádherný ušlechtilý člověk a nejkrásnější je na tom to, že on o tom vůbec neví. // Vlastně prakticky vzato... Možná si dokážu představit snáze manželství s budhistou, než s tradičním katolíkem, který neprožívá niternou víru. Karmelitánské staň se ničím, osvoboď se sám od sebe a nech v sobě působit Ducha svatého asi velmi snadno může koexistovat s budhistickým osvobozováním se od ega. Pro mě je budhismus trochu nepředstavitelný v tom, že jakožto naprostý laik na dálněvýchodní spiritualitu mám za to, že je to náboženství bez Boha a to je pro mě hodně obtížné pochopit. Budhismus v Boha nevěří, nebo jen nechává tuto oblast otevřenou trochu v duchu Akvinského "co pochopíš není Bůh?" Ptám se jako školák, ale opravdu mě to zajímá. // Nebyli jste s manželkou někdy na kontemplativním víkendu v Kolíně v klášteře? Je to jako exercicie a budhistické ústraní v jednom a bývá to několikrát do roka. Organizují to "konkurenční" bosé neklauzurované karmelitánky od Edith Stein v Praze. Jsou tam setkání, kde se schází křesťané (nejen katolíci), hodně budhisté (Halíkovští budhisté z Vinoharad :o) ), ateisté, prostě lidé, kteří chtějí strávit tichý víkend s meditací. Drží se silencium (mlčení) a medituje se v klášterní kapli (taková moderní). Víkend vede sestra Denisa Červinková, religionistka, která velmi dobře zná i spiritualitu jiných náboženství. Vlastně je tam jediná, kdo mluví :o), provází krátké přednášky, vede meditace, a také nabízí osobní rozhovor pro ty, kteří o to požádají (kdy neplatí samozřejmě silencium).

    OdpovědětVymazat
  6. Petr (bez ověření)
    10. Leden 2011 - 13:00
    Jo, Terezie z Lisieux je mi jako zenovému buddhistovi hodně blízká :o)
    Co se týká vztahu buddhistů k Bohu tak jak v něj věří Abrahámovská náboženství, je to trochu složité. Někteří říkají "žádný bůh" a někteří zase říkají "kosmický Buddha". Já osobně bych spíš neříkal nic, spíš jako Tomáš Akvinský, protože Bůh je podle mne mimo myšlení, mimo slova, mimo pojmy. Tak nějak to chápou i učitelé naší zenové školy.
    To s těmi karmelitkami je hodně zajímavé, netušil jsem že bývají taková setkání. S bratrem jsme jednou něco podobného taky zorganizopvali v Brně. Rád bych se někdy zůčastnil. Máte na ně nějaký osobní kontakt?

    OdpovědětVymazat
  7. Monika Mochová (bez ověření)
    10. Leden 2011 - 16:35
    Děkuji za vysvětlení. Obávám se, že mnoho pro Vás základních věcí nechápu, ale nemám svědomí trápit Vás svými otázkami, dokážu být neskutečně otravná :o). Třeba jiná indická náboženství jsou pro mě snáze uchopitelná a představitelná než budhismus. Jinak ty karmelitky mají své stránky tady: http://www.cestanahoru.org/blog/?page_id=42
    a v mejlu Vám pošlu tel. číslo na sestru Denisu.
    Nevím, zda se něco změnilo za tu dobu, co jsem tam byla (je to už 2,5 roku). Ale každopádně, skoro všechny exercicie bývají hned obsazené,tak pokud by Vás něco zaujalo, je dobré co nejdříve rezervovat, případně se zajímat u sestry Denisy na další akce, které zatím nejsou vyvěšeny.

    OdpovědětVymazat
  8. Petr (bez ověření)
    11. Leden 2011 - 12:45
    Já bych spíš řekl že mnoho základních věcí neumím vysvětlit tak aby je někdo pochopil :o). Asi to znáte, něčemu porozumíte, ale je těžké to předat. Jako učitelům nám říkali, moc nevysvětlujte, zkušenosti se nedají vysvětlit. Ať si to ty lidi napřed zkusí a potom se s nimi budete mít o čem bavit. Je to jak s receptem na jídlo, pokud jste to nikdy nejedla, přečtení receptu vám tu chuť nikdy nezprostředkuje. Buddhismus je o zkušenosti. Ale život s Kristem taky, ne?

    OdpovědětVymazat
  9. Vít (bez ověření)
    5. Leden 2011 - 13:50
    Hezké... Vlastně je škoda, že u nás v tomto období nejsou také nějaké křesťanské akce s mezináboženským rozměrem. Když může být mezináboženská ramadánská večeře, tak by jistě mohla být i vánoční...

    OdpovědětVymazat
  10. Petr (bez ověření)
    10. Leden 2011 - 11:28
    Jo, to je škoda. Nemůžeš něco iniciovat?

    OdpovědětVymazat
  11. Honza (bez ověření)
    5. Leden 2011 - 11:46
    Pekne. K ruzenci: doporucuju srovnani Panny Marie a Kuan Jin.

    OdpovědětVymazat
  12. petr klásek
    6. Leden 2011 - 20:58
    Mně to napadlo :o)
    V naší tradici má jméno Kwan Se Um Bosal (něco jako Naslouchající utrpení světa) a tohle jméno zpíváme jako součást zenové praxe.
    Jsou Kwan Se Um Bosal a Panna Marie stejné nebo rozdílné?
    Zenový mistr by asi řekl, jestli odpovíš že stejné, udeřím tě holí. Jestli odpovíš že rozdílné, udeřím tě holí.

    OdpovědětVymazat
  13. Honza (bez ověření)
    7. Leden 2011 - 10:59
    To nejspis pochazi z cinske verze jmena, Kuan Shi Yin Pu Sa. Pu Sa zase pochazi ze sanskritskeho slova Bodhisattva.
    Zpivate, nebot zen je soucasti mahajany.
    Spravna odpoved totiz je: oboji :)
    Ale jak, to uz asi nevysvetli, jemu jde o prekonani hmotnych dualit. Doporucuji serii clanku "Buddhismus Ciste zeme jako vaisnavismus" na nasem webu.

    OdpovědětVymazat
  14. Petr (bez ověření)
    7. Leden 2011 - 14:34
    Bosal je korejsky skutečně bodhisattva.
    Ale "obojí" není správná odpověď, to bys taky dostal klackem :o)
    Obojí a jedno - zase dualita :o)
    Na které stránce visí ten článek?

    OdpovědětVymazat
  15. Honza (bez ověření)
    9. Leden 2011 - 12:26
    Jednota a rozdilnost. Nic dalsiho. :)

    http://www.veda.harekrsna.cz/encyklopedie/plb1.htm

    A jeste jeden zajimavy mezinabozensky odkaz: The Blue God of Judaism
    by Rabbi Robert dos Santos Teixeira, LMSW
    http://vedicempire.com/index.php?option=com_content&task=view&id=97&Itemid=27

    OdpovědětVymazat
  16. Petr (bez ověření)
    10. Leden 2011 - 11:26
    Díky za odkazy. Je to zajímavé téma a ukazuje, předpokládám, styl jakým se vztahuje komunita Haré Kršna k jiným náboženským tradicím. Nestihl jsem to samozřejmě zatím všechno přečíst. Jen chci říct, že mahajána je podle mého trošku umělý pojem, jelikož shrnuje tak rozdílné tradice jako lamaismus a zenbuddhismus, a třeba i dzogčen.

    Nemám znalosti potřebné k srovnávání, jen chci říct že pro zenový buddhismus je předpoklad neexistence "já" nebo Atman klíčová. Buď věříš v "já" nebo praktikuješ zen, obojí nejde. Velmi na to téma doporučuji "Meditace vhledu, cesta moudrosti a svobody" od Josepha Goldsteina, i když to jistě není odborná publikace. Ale je tam přehledně popsáno vše podstatné, mluví tam i o říši dévas, a zejména tam bezkonkurenčně jednoduše vysvětluje koncepci ne-já ve vztahu k mysli a znovuzrozování.

    Tím se nechci dotýkat toho čemu věříš ty, jen popisuji čemu věří zenoví buddhisté, a jak se zdá, i buddhisté mahajánoví. A především, co je předmětem jejich přímé zkušenosti plynoucí z praxe. Jelikož víra je zde předpokladem pro praxi, ale přímá zkušenost prostřednictvím praxe je náhledem reality takové jaká je.

    OdpovědětVymazat
  17. Honza (bez ověření)
    10. Leden 2011 - 17:07
    Ve skutecnosti nejde o oficialni stanovisko hnuti Hare Krisna (takove pokud vim ani neexistuje), ale o stanovisko cloveka s velkymi osobnimi zkusenostmi s ruznymi tradicemi.

    Samozrejme, ze v ramci mahajany jsou dalsi rozdily.

    Vira v neco - vcetne ja/atma - neni konecny stav. Vsechny vedske tradice vybizeji k vlastni realizaci.

    Zajimave info o anatta je zde: http://en.allexperts.com/q/Buddhists-948/2010/2/Nikayas.htm Druha polovina castecne cituje z http://www.myswizard.com/2006/04/03/anatta/

    Z citovanych suter (viz nize) chapu, ze anatta neni negace atmy, ale ahankary (Harvard-Kyoto: ahaMkAra), nepraveho ega. To je v souladu s Vedantou.

    '...Buddha did at length affirm to his disciples (aryasavaka) that the “Soul was the only refuge, was the light within” [DN 2.100], and said the “Soul was that which was most beloved” (atta’ paramo piya).'

    '...the ontological and subjective Self (atman) which is the “light (dipam), and only refuge” [DN 2.100].'

    'The Pali term and noun for “no soul” is natthatta (literally “there is not/no[nattha]+atta’[Soul]), not the term anatta, and is mentioned at Samyutta Nikaya 4.400, where when Gotama was asked if there “was no soul (natthatta)”, equated this question to be equivalent to Nihilism (ucchedavada). ...[Annihilationism] = natthika (nihilist)'

    'Teaching the subject of anatta in sutra pertains solely to things phenomenal, which were: “subject to perpetual change; therefore unfit to declare of such things ‘these are mine, these are what I am, that these are my Soul’” [MN 1.232]'

    '...what they [modern writers] mean to say is that the Buddha denied the immortal (amata), the unborn (ajata) and Supreme-Self (mahatta’) of the Upanishads. And that is palpably false, for he frequently speaks of this Self, or Spirit (mahapurisha), and nowhere more clearly than in the too often repeated formula ‘na me so atta’, “This/these are not my Soul” (na me so atta’= anatta/anatman), excluding body (rupa) and the components of empirical consciousness (vinnana/ nama)...'

    'It was not for the Buddha but for the nihilist (natthika) to deny the Soul.'

    '...anatta is never used pejoratively in any sense in the Nikayas by Gotama the Buddha, who himself has said: [MN 1.140] “Both formerly and now, I’ve never been a nihilist (vinayika), never been one who teaches the annihilation of a being, rather taught only the source of suffering, and its ending”'

    'Due to secular propagation, a general acceptance of the concept of “A Doctrine of Anatta” exists as status quo, however there exists no substantiation in sutra for Buddhism’s denial of soul...'

    'The only noun in sutra which is referred to as “permanent (nicca)” is the Soul, such as Samyutta Nikaya 1.169.'

    OdpovědětVymazat
  18. '...the truly real, immanent essence (”svabhava”) of the being is no less than the Buddha or the Buddha-Principle (”Buddha-dhatu” - “Buddha-Principle” or “Buddha-nature”), and is inviolate and deathless. In the “Mahayana Mahaparinirvana Sutra”, this immortal Buddhic element within the being is termed the “True Self”. It is unaffected by rebirth and always remains intrinsically immaculate and uniquely radiant, only awaiting discovery from within the depths of the contaminated mundane mind of each being. In the “Tathagatagarbha Sutra” the Buddha tells of how, with his Buddha-eye, he can actually see this hidden Buddhic “jewel” within each and every being: “hidden within the klesas [mental contaminants] of greed, desire, anger, and stupidity there is seated augustly and unmovingly the tathagata’s [Buddha’s] wisdom, the tathagata’s vision, and the tathagata’s body. … all beings, though they find themselves with all sorts of klesas, have a tathagatagarbha [Buddhic essence, embryonic Buddha] that is eternally unsullied, and that is replete with virtues no different from my own” (Lopez, 1995, p.96).'

    Posledni veta je dulezita. Tathagatagarbha odpovida svabhave ci svarupe, nehmotnemu telu kazde bytosti, ktere ma kvality totozne s Buddhovymi (Visnuovymi).

    http://www.veda.harekrsna.cz/encyclopedia/Buddha_is_Visnu.html
    http://www.veda.harekrsna.cz/library/Dasaratha_dzataka_cz.txt

    Presne toto uci teisticka Vedanta. Vitejte v Sukhavati, na Vaikunte.

    OdpovědětVymazat